úterý 26. června 2012

Ne le dis à personne

...aneb Nikomu ani muk. Hlavní hrdina, který vypadá jako Dustin Hoffman v nejlepších letech, pomiluje ve snově mátožné scéně svou partnerku na umělém ostrůvku uprostřed jezera. Pak se kousnou a ona nasraně odplave. Pak se něco stane v růžových keřích a když se hlavní hrdina o tři dny později vzbudí z kómatu, je z něj vdovec. Né že by mu to někdo věřil. O pět let později nalezne policie v přilehlé lokalitě dvě pohřbené mrtvoly - a podezření, že manžel se ve skutečnosti zbavil manželky pro 200 tisíc euro, opět sílí...
Jako takhle: v zásadě průměrná detektivka s několika hodně těžko uvěřitelnejma zvratama, která má i přes to kupodivu celkem chlupatý koule. Počítám, že je to tím, že jsou i ty nejbizarnější scénáristický halucinace přísně logicky vystavěný, což dává tak nějak zapomenout těm ostatním zhulenostem (jako je střílení lidí uprostřed Paříže ve dne na ulici). V jednu chvíli jsem měl pocit, že teď to už jako hoooodně přehnali (hlavní hrdina se plácne do čela, prohlásí cosi o výši svého IQ a pak pět minut běží městem se psem za doprovodu With or without you od U2 a završí to trojitým dějovým odpíchnutým rittbuergerem), ale když jsem si dal pauzu a došlo mi, co se tam vlastně stalo... jako respekt. Pustil jsem to dál.

Konec si nezadá s rekonstrukcí přistání mimozemšťanů v tunguzské oblasti na Sibiři, ale i pro něj vlastně platí výše řečený. Tak snad jen možná, kdyby se v tom celkově míň brečelo.
[ IMDB ]