Ono to asi přijde v životě každýho herce, že mu dojdou drsní parťáci z masa, železa a kostí a tak se musí dát dohromady s malým dítětem. Prošel si tím Arnold, Bruce... a teď Jason. Jak jsem si tu tuhle povzdychl, že má Statham zajímavou schopnost vyhýbat se nedebilním projektům, tak to jsem ještě netušil, že má v záloze tohlecto...
Asi nejzásadnější potíž je tu uvěřitelnost, taková ta uplně jako na úrovni první signální. Když máš v ruce kladivo, vypadají všechny problémy jako hřebík? Tady jo. Celý to připomíná takovou hru: na začátku vymyslíme absurdní situaci, doprostřed který postavíme Jasona Stathama (který se jen jednou ukáže bez trika a ten sixpack bejval lepší teda) a pak do něj zezadu strčíme. Jason se předkloní a tažen gravitací se dá do pohybu, cestou ničí všechno do velikosti menšího náklaďáku. Když se jednou za 15 minut na chvíli zastaví, vzniklou situaci ozvláštníme něčím o špetku absurdnějším (například útokem skupiny organizovaných číňanů na luxusní hotel) a spustíme to celý znova. Postupem času je s podivem, že po sobě s ruskou mafií neházej tanky nebo mostní konstrukce. A což o to, ona trocha tý nerealističnosti do filmů o nerealistických chlapících patří. Jenže k nerealističnosti patří taky realističnost: nelze provozovat přestřelku v davu a trefovat se jen do špatňáků. We the audience chceme v takovýhle chvíli, aby na hrdinových rukou lpěla nevinná krev!
A přitom je to vlastně velká škoda, protože natočený je to moc pěkně: úvodní střihy mezi jednajícíma postavama jsou vynalézavý, nadužívání záběru přes zrcadlo překvapí (při únosu číňanky) a rozesměje (Jason v autě), každou chvíli se objeví nějaký neobvyklý úhel a tak dále a tak dále, prostě kdyby to dávalo alespoň TROCHU smysl, byl jsem u vytržení.
Takhle jsem byl před vytržením, ale televize ze zásuvky.
[ IMDB ]