Čtveřice policistů ze Sevilly a jejich životní peripetie se ženami. Jeden ji má leta, druhý vůbec (ale zase ho straší duch jeho zemřelého bratra), třetí má mladou s dítětem a čtvrtý si ji vezme až na konci. Tyto čtyři mikrostudie slouží jako pozadí pro příběh o čtyřech psychopatech, kteří vládnou boji proti drogovým dealerům v letech, která jsou z nějakého důvodu rámována přípravou na Expo 92 právě v Seville.
Každý z pánů má nějakou snadno vystižitelnou charakteristiku: homofobní blonďák, přezdívající si Bruce Lee, italsky vypadající tlouštík s knírem, vtipálek skupiny. Dále však především Rafael (španělská verze Chucka Norrise) jako Frankenstain a mladičký Angel jako monstrum, které stvořil. Z nováčka ve sboru, který by nikoho neuhodil, až po surového mladého muže (který působí jako mladý Ray Liotta ve svém mafiánském období) snadno a rychle (respektive za 10 let přípravy Expa).
Je to vzestup a pád podle osvědčeného scénáře it's not how you fall, it's how you land, přičemž cesta nepostrádá překvapivé surovosti a ještě překvapivější dramatické zápletky (Většinou jsou jejich hybateli právě ženy. Dlouho jsem přemýšlel nad "hybately", ale zpětně nahlíženo to je dost komické.). Závěrečná scéna mrazí a to v ní jde jen o automat na šipky, respektive připomínku absurdní pomíjivosti všeho kolem nás skrze jeho nepřítomnost.
[ IMDB ]