Tohle se celkem dlouho tváří, jako nějaký zapomenutý klenot z malované truhly pana Jean-Claude Van Damme. Popudlivý detektiv z oddělení pro boj s narkotiky pobíhá (no, spíš popochází) po scéně v koženém saku, v kalhotech do zvonů a s vymazelnými kotletami na své oboulované lebce (a vlasy černými tak, že i jeho o 30 let mladší kolegové vedle něj vypadají jako starci). Přes den chytá zločince, po nocích si píchá heroin a chlastá. Prostě bad cop.
Jeho profesionální umanutostí je stíhání padoucha jménem Callahan, špičky podsvětí, bývalého policisty. A není to jen tak obyčejný bývalý policista, je to Jeanův bývalý parťák! Obsesivně paranoidní chování vede našeho hrdinu k tlučení relativně nevinných lidí, evidentně nevinných lidí i vlastních kolegů a k práskání v diskutabilních situacích. Když mu jeho žena oznámí, že je v jiném stavu, nenapadne ho nic lepšího, než že to musí být právě s Callahanem. Jak chorý musí být jeho mozek?
Evidentně dost málo, proto ho scénárista nechá v půlce filmu střelit do hlavy (přímo do boule) a tím tenhle velice přitažlivý příběh bohužel skončí. Otec manželčina dítěte se prokáže jako kokot, náš zlý policista se změní v dobráka od kosti a manželka z nepochopitelných důvodů zařadí zpátečku. Callahan uspořádá vysvětlovací finále, které by se hodilo spíš do poslední čtvrthodinky nějakého dílu Hercule Poirota a pusťte už proboha někdo závěrečný titulky...
Ale přitom ta první půlka je fakt sexy, Van Damme jde na večeři s manželkou, ale předtím surově opíchá v baru prostitutku, halucinační scéna v autě je uplně jak z Lynche, přestřelky v sobě mají půvab prastarých hongkongských gangsterek... škoda, že bylo třeba hrdinu napravovat a nebylo ho možno nechat normálně zdechnout. A taky by mě zajímalo, v čí hlavě se narodil nápad, že zlý policista se po úrazu bude muset "naučit znova mluvit", takže asi půl hodiny hovoří, jako retard. Což je v případě Van Damma, který i za normálních okolností zní, jako že se naučil mluvit před 14 dny, dost obskurní zážitek.
[ IMDB ]