středa 28. září 2005

Branded to Kill

IMDB říká, že "Nikkatsu Studios fired Seijun Suzuki over this film's "incomprehensibility."

Trochu to chápu. Zabiják "číslo tři" (v žebříčku), pan Hanada. Udělá nějaký kšeftík. Pak souloží se svou ženou. Pak potká svou femme fatale. Dostane úkol. Zklame. Z lovce se stává obět. Kdo je "číslo jedna"? Podle typu hlasu nejspíš Fantomas.
Fakt divnej film. Cosi z něj odkazuje až (no, 1967) ke Godardovi, část k naivním filmům o gangsterech. Psychologické drama (v uvozovkách) na konci, kde se dějou FAKT DIVNÝ věci (dobře, prozradím močení do polobotek) mě uvrhlo téměř do vytržení. Celé je to černobílé, což zejména femme fatale a její sbírce mrtvých zvířat dodává netušený rozměry. Vlastně těžko říct, jestli zrovna "rozměry", ale hloubku rozhodně. Celkově je to velmi intimní film, každý další záběr mě sbližuje s Hanadou a staví jeho "lidskost" do kontrastu s plechovostí "čísla jedna", jehož pokus o zničení Hanady jako právě člověka "Takhle pracuje Cislo jedna!" je čím dál tím víc ke konci nesnesitelnější... až sem si chvíli myslel, že Hanada a “číslo jedna” jedno jsou.

Pokud jsem to ve finále dobře pochopil, nejsou.
IMDB ]