Příběh o Třech mušketýrech. Atos, Portos a Aramis jsou Turci, d'Artagnan taky. Vlastně ne, Athos je Kurd. Podle všech měřítek, která se dají na jejich postavy uplatnit, jsou to teroristi. Proti nim stojí Billy Zane se svitou, složenou z karikatur amerických žoldáků. A pak je tu doktor Mengele (Garry Busey), který odebírá vězňům orgány a posílá je do Londýna, Tel Avivu a New Yorku. Pracuje totiž ve věznici Abu Ghraib a tam se tohle děje neustále (jak je to v několika dlouhých záběrech rozebráno, spolu s ostatními formami mučení a ponižování + fotografování týraných pochopitelně included). Takže, když amíci vystřílí domorodou svatbu a zabijou přitom spoustu dětí a ženicha, je to jasný, z nevěsty se stane Constance Bonacieuxová, zachrání tři mušketýry a spolu instalují bombu do kardinálova... eee, teda zloduchova... piána, které dostal darem od zkorumpované vlady (je to jim dlouho obdivovaný kousek se Saddamova paláce). Atakdále atakdále...
Středně dobře natočenej dobrodružnej film, plnejch dlouhejch záběrů na domací zvířenu a vůbec rurální Irák. Uprostřed stopáže je úplně nesrozumitelná (pro bíleho muže z centrálmí Evropy), ovšem velmi stylizovaná scéna nějakého obřadu, která by mohla, vytržena z kontextu, být považována za ztracený fragment z Powaquattsi. A každou chvíli některá z postav přejde do otravného voiceoveru a vykladá nějakou ultimátě relativní pravdu. Přijde mi celkem zajímavý, jak když jsou tam scény ponižování iráckého lidu okupačními jednotkami, tak že jsou zobrazeny velmi neuctivě směrem k ponižovaným - měl jsem za to, že když někdo zobrazuje utrpení vlastního lidu, činí tak s určitou vznešenou nadsázkou. Tady to bylo uděláno na maximální efekt ošklivosti.
Ale jestli je pravda to, co se psalo v denním tisku, tzn. že v Německu po promítání filmu povstávali lidé v kině a tleskali, tak tomu nerozumím - ten film nemá žádnou tleskatelnou kvalitu na žádný myslitelný straně. A jestli to byl ideologickej potlesk, tak to je hodně smutný kino, protože černobílost toho filmu je tak ubohá, až to bolí. Ono totiž nestačí, aby byl hlavní zloduch pijavicí a ropné tepně Iráku a obchodník s lidskými orgány, on to ještě zároveň musí být křesťanský fanatik. Au.
[ IMDB ]
Středně dobře natočenej dobrodružnej film, plnejch dlouhejch záběrů na domací zvířenu a vůbec rurální Irák. Uprostřed stopáže je úplně nesrozumitelná (pro bíleho muže z centrálmí Evropy), ovšem velmi stylizovaná scéna nějakého obřadu, která by mohla, vytržena z kontextu, být považována za ztracený fragment z Powaquattsi. A každou chvíli některá z postav přejde do otravného voiceoveru a vykladá nějakou ultimátě relativní pravdu. Přijde mi celkem zajímavý, jak když jsou tam scény ponižování iráckého lidu okupačními jednotkami, tak že jsou zobrazeny velmi neuctivě směrem k ponižovaným - měl jsem za to, že když někdo zobrazuje utrpení vlastního lidu, činí tak s určitou vznešenou nadsázkou. Tady to bylo uděláno na maximální efekt ošklivosti.
Ale jestli je pravda to, co se psalo v denním tisku, tzn. že v Německu po promítání filmu povstávali lidé v kině a tleskali, tak tomu nerozumím - ten film nemá žádnou tleskatelnou kvalitu na žádný myslitelný straně. A jestli to byl ideologickej potlesk, tak to je hodně smutný kino, protože černobílost toho filmu je tak ubohá, až to bolí. Ono totiž nestačí, aby byl hlavní zloduch pijavicí a ropné tepně Iráku a obchodník s lidskými orgány, on to ještě zároveň musí být křesťanský fanatik. Au.
[ IMDB ]