Tedy odzadu: Love Story. On potká ji a je zamilován. Ona (sice) potká jeho, ale není moc jasný, jestli k němu něco cítí, protože oba mají IQ značně po běžným průměrem, on je v takovém "stavu", že alespoň může bydlet sám. Ona bydlí s babičkou. Když babička umře, posedává kolem jejího mrtvého těla tři dny, protože neví, co si s tím počít.
Nakonec ano, je z toho láska (mezi ním a jí, babičku nechme stranou). On je vybaven poměrně rozvinutým ochranitelským komplexem - a funguje jim to. Nebo by alespoň mohlo, kdyby nenastal důvod pro Revenge.
Je to... zvláštním způsobem umanutej film. Dá se to odhadnout už z úvodní scény, ve který je v cca realtime předvedeno, jak dlouho to trvá, než někoho uškrtíte. Po půlminutě se člověk začne ošívat. Po další půlminutě si říká, jestli to tak bude pořád. Pak se ukáže, že škrcení je vlastně moc pohodová věc na koukání - alespoň ve srovnání s tím, co následuje. Občas se kameraman rozhodne v poměrně nečekaném okamžiku zmáčknout na kameře tlačítko slow motion a my hypnotizovaně sledujeme nějakou banální scénu, jak pomalu protéká fotonovým dělem televizní obrazovky. Většinou k tomu zní nějakej dost výraznej rytmickej hudební podkres. Jednou jsem si z toho málem musel měnit trenky.
A nakonec je asi spíš jedno, že příběh je místama dost kulhavej - zejména v karikaturizaci chování zlých mužů + že na konci dojde k totální wtf-izaci.
Vidět to stojí za to i přesto. Jen to teda vřele nedoporučuju slabším povahám a těhotným ženám.
[ IMDB ]
Nakonec ano, je z toho láska (mezi ním a jí, babičku nechme stranou). On je vybaven poměrně rozvinutým ochranitelským komplexem - a funguje jim to. Nebo by alespoň mohlo, kdyby nenastal důvod pro Revenge.
Je to... zvláštním způsobem umanutej film. Dá se to odhadnout už z úvodní scény, ve který je v cca realtime předvedeno, jak dlouho to trvá, než někoho uškrtíte. Po půlminutě se člověk začne ošívat. Po další půlminutě si říká, jestli to tak bude pořád. Pak se ukáže, že škrcení je vlastně moc pohodová věc na koukání - alespoň ve srovnání s tím, co následuje. Občas se kameraman rozhodne v poměrně nečekaném okamžiku zmáčknout na kameře tlačítko slow motion a my hypnotizovaně sledujeme nějakou banální scénu, jak pomalu protéká fotonovým dělem televizní obrazovky. Většinou k tomu zní nějakej dost výraznej rytmickej hudební podkres. Jednou jsem si z toho málem musel měnit trenky.
A nakonec je asi spíš jedno, že příběh je místama dost kulhavej - zejména v karikaturizaci chování zlých mužů + že na konci dojde k totální wtf-izaci.
Vidět to stojí za to i přesto. Jen to teda vřele nedoporučuju slabším povahám a těhotným ženám.
[ IMDB ]