Rozhodně si myslím, že se jedná o jeden z nejlepších hereckých výstupů Johna Travolty za hodně dlouhou dobu: to, jakým způsobem "podehraje" Benicia Del Tora v rozhodující minutě svého filmového života, je naprosto kulervoucí. A zároveň to podle mě krásně rezonuje se zbytkem děje: jak se permanentně zhulený kamarádi rozhodli, že se pustí do křížku s lidma, kteří vám místo vizitky ve formátu VCF pošlou do emailu video, na kterým řežou motorovou pilou hlavy lidem, se kterými se už nechtějí kamarádit.
Jeden z kamarádů je paranoidní veterán z Afghanistánu, který po souloži s ženou odchází olejovat svou sbírku dobře naolejovaných zbraní, druhej je mozek celé operace (není podstatné, co operací je, ale je to nezákonné), kterej se permanentně domnívá, že je v plánování o krok před svými protivníky. Často se mýlí a proto je dobře, že doma mají tu sbírku dobře naolejovaných zbraní. Jejich protivníci z Mexika (kteří jim krom toho, že jim chtějí ukradnout byznys, ukradnou taky ženu) se totiž, pokud jim něco neklape, rádi uchylují k poměrně extrémním formám násilí. A jsou to příšerní burani, kteří mají problém pochopit, jak můžou dva muži bílí milovat jednu (permanentně zhulenou) ženu. Zejména misogynní Benicio Del Toro to má problém pochopit. Divoši, kam se podíváš.
Celý je to žánrově vyčerpávající seznam postupů, fíglů, triků a zvratů, obzvláštněný barevnou (ve smyslu Instagramu, je-li potřeba) kamerou a s vyvtipněnýma dialogama, hláškama a vůbec vším, co dělá poctivej devadesátkovej akční blockbuster. A navrch neustále se něčemu divící Travolta. Pro mě akční film roku 2012.
Here comes the sun.
[ IMDB ]