Forever young Juliane Moore (tyhle dámy podle mě dělají v životě chybu, když ostentativně zahodí příležitost stát se rozumnou MILF) jako elitní psycholožka, jejíž diagnózy posílají bestiální vrahy na elektrické křeslo (kdo nemá křeslo, dá jed). A také špatná matka. Má ve svém oboru zaměstnaného i svého otce, který jí předloží zajímavý medicinský problém: je proboha možno, že by tento mladý muž (okouzlující Jonathan Rhys Meyers) trpěl čímsi jako finálním stádiem rozštěpu osobnosti? Doktorka výzvu přijme (a dále víceméně kašle na svoji asi desetiletou dceru) a rozhodne se prokázat, že tento mladý muž to celý jen hraje. K tomu jí dopomáhej její Bůh.
J.R. Meyers má v tomhle kusu šestiroli (nebo tak přibližně), na který je zajímavý, že není paralelní, ale sériová - a navíc ke konci hraje jiné herce, kteří se předtím vyskytovali v ději. Kdyby se tohle vypíchlo a upozadilo se všechno ostatní (včetně všech paranormálních linek), byl by to myslím příjemný film. Juliane Moore by ke konci dokázala, že má celou dobu pravdu, padli by si do náruče a mohlo dojít i na nějakou odvážnější scénu. Na jejich svatbě by se její otec přiznal, že je homosexuál a představil všem svého přítele, motorkáře Bruna. Vše by zpovzdálí vtipně glosoval její bratr s její dcerou.
Jenže to ono se musíme nejdřív tvářit, že to bude světový pohár v šermování divokými diagnózami, pak si Juliane začne hrát na Jodie Foster v Mlčení jehňátek a nakonec dojde na vesničany, kteří se rozmnožují v geneticky příbuzných svazcích a jsou, asi i díky tomu, něco jako vodníci.
Od cca 2/3 to chytne autopilota a je zajímavý, jak v podstatě všichni najedou na takový podivný mechanický herectví, který vůbec nekoresponduje s tím, co se tam dělo do té doby, protože jakkoliv scénář psal... aha... tak scénář napsal Michael Cooney, který napsal mj. Identity. Figures.
Chtěl jsem jen říct, že režisérská dvojice Måns Mårlind a Björn Stein má imho velkou budoucnost, protože natočený je to fakt moc pěkně.
[ IMDB ]
J.R. Meyers má v tomhle kusu šestiroli (nebo tak přibližně), na který je zajímavý, že není paralelní, ale sériová - a navíc ke konci hraje jiné herce, kteří se předtím vyskytovali v ději. Kdyby se tohle vypíchlo a upozadilo se všechno ostatní (včetně všech paranormálních linek), byl by to myslím příjemný film. Juliane Moore by ke konci dokázala, že má celou dobu pravdu, padli by si do náruče a mohlo dojít i na nějakou odvážnější scénu. Na jejich svatbě by se její otec přiznal, že je homosexuál a představil všem svého přítele, motorkáře Bruna. Vše by zpovzdálí vtipně glosoval její bratr s její dcerou.
Jenže to ono se musíme nejdřív tvářit, že to bude světový pohár v šermování divokými diagnózami, pak si Juliane začne hrát na Jodie Foster v Mlčení jehňátek a nakonec dojde na vesničany, kteří se rozmnožují v geneticky příbuzných svazcích a jsou, asi i díky tomu, něco jako vodníci.
Od cca 2/3 to chytne autopilota a je zajímavý, jak v podstatě všichni najedou na takový podivný mechanický herectví, který vůbec nekoresponduje s tím, co se tam dělo do té doby, protože jakkoliv scénář psal... aha... tak scénář napsal Michael Cooney, který napsal mj. Identity. Figures.
Chtěl jsem jen říct, že režisérská dvojice Måns Mårlind a Björn Stein má imho velkou budoucnost, protože natočený je to fakt moc pěkně.
[ IMDB ]