pondělí 31. října 2011

Transformers: Dark of the Moon

Dvojka Transformerů se mi celkem líbila. Už si zcela nepamatuji, jak se to stalo, ale je to tak. Trojka: plechy se lesknou ještě o trochu víc, roboti skřípou při zpomalených bitkách ještě trochu líp, scénárista dostal padáka a seznam scén stáhnul z internetu nějakej asák, pravděpodobně z nějakýho fóra, kam chodí fanoušci Hasbra ejakulovat svoje nejtajnější sny ohledně Autobotů. Michael to pak seřadil za sebe, herci si vymysleli dialogy, přes escort-servis se najala superkočka, aby Shiaovi nebylo smutno a na závěr brnkli Tyrese Gibsonovi, protože ten dnes nesmí chybět u ničeho.
Výsledek je jako ranní posezení na záchodě po halloweenským večírku: je to velice řídké, zároveň takovým odporným způsobem pálivé a vyvolává to trapně nostalgické vzpomínky na předchozí večer.
Co to sakra mají všichni ti scénáristi se schováváním hrdinů, po kterých jde intergalaktické zlo, na místě jejich trvalého bydliště?! To je nějaký způsob, jak opožděně řešit krizi trhu s nemovitostmi? Můj dům, můj hrad, kam ani univerzální zlo nemůže bez příkazu k domovní prohlídce?
Nejlepší na celým filmu je John Malkovich, s jeho postavou bych chtěl vidět celej film. Se Shiaou, Tyresem a nějakou zmalovanou antierotickou paní už žádnej další.
IMDB ]