Půl jedný ráno trpí přesně tímhle, navíc se celej jeho příběh odehrává na ploše deseti let - takže děj je pěkně naředěnej. Aby toho nebylo málo, tak do už tak značně rozbředlýho vyprávění každou chvíli vpadne nějaká ryze saturninovská příhoda z reálného života, která s hlavním dějem prakticky nesouvisí a je tam pochopitelně jen proto, že "se to tak stalo". K takovýmu dílu je těžký, vybudovat si nějakej vztah.
Pochopitelně by se to dalo skrz osobu hlavního hrdiny (zde hrdinky), ale to je druhý úskalí dnešní doby: zatímco v osmdesátých letech by hrála hlavní vyšetřovatelku případu Ublgate nějaká tehdy módní herečka formátu Sigourney Weaver, dneska to musí být nějaká neokoukaná tvář, ideálně známá převážně z televize, prostě někdo z lidu. Která se bude snažit ty bláboly, co jste na konci prvního odstavce prodali producentům, nějak... podat (eh, vzhledem k tomu, že Zero Dark Thirty produkoval mj. i ten člověk, co to napsal, tak tahle paušalizace speciálně pro tenhle film uplně neplatí :). Což může skončit až katastrofou, ke který tady sice úplně nedojde, ale když si uprostřed filmu vyrazily v roce 2008 holky na večeři a vedly hovor nad sklenkou vína, nehtama na nohou jsem vyrýval do parket hluboké rýhy.
Poslední, co by mohlo pseudokument tohohle formátu zachránit, je efektní ztvárnění závěrečné a dobře známé finální fáze lovu na UBL (jaké je UBL vašeho teroristického blogu?), možná by se dala naznačit určitá nesoudržnost některých známých skutečností, možná by šlo vymyslet nějaký logický zdůvodnění sypání popela do moře. Prostě z toho udělat trošku napínavou podívanou. Zero Dark Thirty zvolilo cestu naprosto chaoticky natočené noční akce, ve které jsou občas zelené záběry z noktovizorů vojáků zneužívány pro švenkování ze stativu po "důležitých věcech"a nebýt toho, že mám určitou představu, jak to ve skutečnosti dopadlo, asi bych si prvních pár chvil po skončení nebyl uplně jistej, jak to teda přesně bylo. Přeháním, ale bordel to je neuvěřitelnej.
Poslední, co by mohlo pseudokument tohohle formátu zachránit, je efektní ztvárnění závěrečné a dobře známé finální fáze lovu na UBL (jaké je UBL vašeho teroristického blogu?), možná by se dala naznačit určitá nesoudržnost některých známých skutečností, možná by šlo vymyslet nějaký logický zdůvodnění sypání popela do moře. Prostě z toho udělat trošku napínavou podívanou. Zero Dark Thirty zvolilo cestu naprosto chaoticky natočené noční akce, ve které jsou občas zelené záběry z noktovizorů vojáků zneužívány pro švenkování ze stativu po "důležitých věcech"a nebýt toho, že mám určitou představu, jak to ve skutečnosti dopadlo, asi bych si prvních pár chvil po skončení nebyl uplně jistej, jak to teda přesně bylo. Přeháním, ale bordel to je neuvěřitelnej.
Při vší úctě k práci amerických tajných služeb, jsou to dvěapůl hodiny postupně narůstající nudy. A jak se to snaží velmi rafinovaně kličkovat před obviněním z nějaký (konkrétně jakýkoliv) propagandy či ideologie, vypadá to nakonec nejvíc, jako kdyby se pokusil v roce 1985 Otakar Vávra zpracovat proces s Miladou Horákovou. Všichni přeci víme, jak to bylo. Na konci si Urválek zapálil Startku a odjel vlakem do Třeboně.
[ IMDB ]