btw je si třeba uvědomit, kdo je (mimo jiné) Harmony Korine: scénárista Kids, režisér Gummo a autor několika "dokumentů" o Davidu Blaineovi. Nebezpečná kombinace.
Za ty tři dny, který uběhly od okamžiku, kdy jsem to viděl, si lámu hlavu, co tenhle film vlastně je: a už jsem na to přišel. Tohle je poezie. Čistá a nefalšovaná, převedená do obrazů. Takhle by měl někdo zfilmovat Karla Hynka Máchu, konkrétně Máj. Ne jako "celovečerní hraný film pro celou rodinu", jako se to "povedlo" F. A. Brabcovi. Jako rozervanou zpověď drogovýho dealera (který vypadá jako Pavel Liška a podobně mluví a je, navzdory názvu, faktickým hlavním hrdinou celýho filmu), který se každý rok dívá na davy krásných mladých lidí a přemýšlí u toho nahlas o nesmrtelnosti chrousta. A pro kterýho je nakonec největší ránou, že ho opustil přítel, mládí, víra.
Opakování motivů a úlomků dialogů, rozblikaný záběry z nikdy nekončících party, oslavujících mládí a bezstarostnost, to vše doprovázané v pravidelných intervalech chladnými kovovými zvuky natahování závěru střelných zbraní se spojuje do proudu podprahových informací, který nakonec ve zmateným mozku diváka vytváří úplně odlišnej obrázek, než je aktuální dokonalost ráje na zemi, ve kterým se to všechno odehrává. Místo euforie se vynoří hluboký smutek z věcí, který byly a nebudou a ze světa, kterej je pod naleštěným povrchem jen další červavá díra, plná zmaru a beznaděje. Ale ve kterým existuje prostor pro naději. Pro víru.
Y'all hear me. This is the Spring Break. Spring Break forever.
Asi mě letos žádnej jinej film takhle neoslovil. A pokud vám přijde, že to jsou všechno kraviny, pusťte si aspoň růžovou scénu.
[ IMDB ]