Gunnar Staalesen je počítám něco jako Jo Nesbø, který ještě nebyl v Česku objeven. Soudím tak dle toho, že z dvaceti detektivek, které napsal, už jich stihli Norové 12 natočit (jako film!) a ve všech hrál stejnej herec. Ale to jen tak na okraj.
Varg Veum je jméno hlavního hrdiny a on si takhle přilétá kamsi do Norska a na letišti se potká s kamarádkou z dávných časů. Pozve ho na koncert nějaký popmetalový kapílky (s těžko uvěřitelným jménem Camp, koukal jsem, jestli to v norštině neznamená něco jiného, než by se na první pohled zdálo a imho neznamená), kterou vede její přítel, Vargův přítel, všichni se znaj, znaj, znaj. Což nutně znamená, že spolu tihle dva kdysi spali. Po koncertě se kamarádky přítel svěří Vargovi, že ho kočka asi podvádí a... a divák, který do dvanáctidílné série spadnul někde uprostřed, naprosto netuší, proč Varg přijme objednávku na drobnější sledovačku, protože se nikdo jaksi neobtěžoval mu sdělit, co teda přesně Varg dělá pro své živobytí, kromě pobývání na letištích a v rockových klubech. No dobře.
Padlí andělé se to jmenuje pochopitelně proto, že někdo ve městě věší dívky za krk jak andělíčky na vánoční stromek a je na Vargovi, aby odhalil strašlivou pravdu. Má to hodně usnadněno tím, že se mu pravidelně chodí svěřovat hlavní policejní vyšetřovatel, což mě neuvěřitelně sralo - protože nebýt těhle umělých akcelerátorů zápletky (a pak teda ještě nepochopitelných momentů, jako je ten, kdy si Varga pustí do bytu neznámá studentka a začne se před ním převlíkat - což je buď nepochopitelně dementní, anebo má Norsko našince čím překvapit), je to v podstatě bytelná a dobře natočená detektivka, plná oldschoolových lekacích momentů (včetně honičky v prázdné škole a situace "matka s dcerou samy doma, kdo nechal odemčíno na zahradu?") a několika parádních twistů. No, aspoň jednoho.
Skoro si říkám, že zkusim i nějakej jinej díl.
[ IMDB ]