Stručná historie budoucnosti: Amerika svede s Čínou finální bitvu o to, kdo bude největším světovým producentem. Amerika vyhraje. Španělsky mluvící část světa zůstane pod hranicí chudoby a Evropa jako vždy ze vzniklé situace vytěží maximum: na její orbitální stanici (která je sponzorovaná nevím čím, asi zlatem, ukradeným za druhé světové války) se mají všichni skvěle, zatímco na Zemi španělsky mluvící dělníci makaj v amerických továrnách a vyrábějí roboty, kteří jim potom vládnou. Where the skies are so blue, sweet home Alabama.
S takovými kulisami je vhodné vybrat si nějaké jednoduché pravdoláskařské téma a prodat ho s trochou romantického odéru. Boj jednoho člověka o vlastní život a obecné dobro, k jehož páchání cestou dospěje, je v obecné rovině dobrá volba. Včetně takových těch "a co děti, mají si kde hrát?" motivů. It's the final countdown.
Je smutek nad smutek, že přes několik v podstatě dobrých produkčních rozhodnutí nakonec vznikla takováhle slátanina. Asi tak do okamžiku toho celkově nepochopitelného pokusu o únos se to ještě tak nějak dá snášet, ale pak už je to jen skluzavka, která ústí do přeplněné senkruvny pitomostí. Nezachrání to ani (jistě povedené) výstupy Sharlto Copleye, extrémně působivé CGI, ani trocha té nadstandardně kreativní řezničiny. Just to tell you once again, who's bad: Elysium.
[ IMDB ]