pátek 20. prosince 2013

Prisoners

Spoiler alert status: orange

Jediný problém tohohle filmu je podle mě režijní vedení a je to bohužel smrtelnej problém. Hugh Jackman hraje normálního chlápka, který se stane v zásadě psychopatem s takovým odstupem, že jsem to nebyl schopen přijmout - leda kdyby se na konci ukázalo, že hlavním pachatelem byl nakonec on sám. Pak bych si mohl myslet, že to bylo jenom blbý.

Na druhý polovině hereckýho spektra se nachází Jake Gyllenhaal a ten by si sasloužil se svou postavou klidně i televizní minisérii: sice je naprosto otravné, jak je celej potetovanej a má neustále tik (aniž k tomu existují důvody, taky mohl chodit v kostýmu ze Star Wars nebo občas někoho bezdůvodně pomočit), ale když si zapře palce do opasku a vyvalí vanu, dojal jsem se k slzám. Kdyby se uděloval Oskar za arogantní úsměv, má to v kapse. 

Takže situace: někdo unesl z architektonicky otřesné satelitní vesnice dvě malé děti. Rodiče to nesou statečně (víceméně se vzájemně neobviňujou, kdo za to může), ale postupně se v nich probouzejí běsy. Nelíbí se mi 50% hlavních postav. To je problém, ale je to o mnoho horší: já především vůbec netuším, jaký příběh se mi ten film snaží prodat. Napadají mě dvě možnosti:  

Mystický thriller
Detektivka, ve které sympatický detektiv pátrá po pravých vinících tajemného zločinu. Nachází indicie (bohužel často tím strašlivým "hele tady na zdi visí sekera" způsobem), rozkrývá dávné tajemství, postavy se komplikují, na konci šokující zjištění ("hele, tady visí na zdi sekera!") a hotovo. Atmosféra jak z norskýho hororu, tušíme, že detektiv má utajovanou diskutabilní minulost (tetování, tik v oku, celkově mafiánský zjev) a plánuje pro sebe lepší zítřek. Tohle by mohl být jeho poslední případ v týhle díře.
K tomu, aby tohle fungovalo, chybí především pořádná porce samotného pátrání (žere jí čas paralelní dějová linie s Jackmanem) a taky by to asi chtělo trochu víc informací o samotném detektivovi. Nebo alespoň nějaké.
Na oboje by se dalo namítnout, že jeden dlouhý melancholický záběr do obličeje charismatického herce zodpoví dvacet nevyřčených otázek, ale bohužel by se pak, vzhledem k neobjasněným okolnostem celého případu (co to bylo třeba s těma hadama?), musel film skládat převážně z dlouhých melancholických záběrů na obličej Jake Gyllenhaala. On ten příběh není komplikovanej ani bůhvíjak překvapivej, ale za každou cenu se tak jen snaží tvářit.

Osobní drama zoufalého muže
Příběh otce uneseného dítěte, který pod tlakem pocitu zodpovědnosti ztratí příčetnost a rozhodne se, že jak viděl kdysi na kabelovce Mystic River, tak že to byl vlastně celkem prima koncept. Během filmu se jeho morální rozklad podepíše na všech lidech kolem něho a finále filmu je prakticky okamžik, kdy se pohádá s vlasním synem.  
Tomu, aby tohle fungovalo, překáží jednak ona výše popisovaná neuvěřitelnost Jackmanovy postavy a pak taky paradoxně (paradoxně například ke druhé dějové linii) spousta mizerné kamerové práce. Když jsou všichni tři dospělí muži v koupelně a chystají se na trochu toho poctivého násilí, trochu to vypadalo, jako když se kluci z páté třídy natáčejí mobilem na záchodě při šikaně - a to není komplikovaný způsob, jak říct, že to bylo dobrý. Neuvěřitelné postavy jednají v mizerných záběrech, já jsem na to alergickej. 

Vzhledem k tomu, že Prisoners kombinují obě výše uvedené varianty, hlasuji pro "nelíbilo". Málo detektivka, málo drama, atmosféra nepodrží, ani kdyby byla půlku filmu navíc mlha by nepomohlo.

Ale ještě je tu možná třetí vysvětlení...

Všichni žijeme ve vězení
Tady je tesař, klempíř, zedník a ten co otesává kameny je kameník. A tady služka, oráč, kamnář, ten, když se umeje je k nepoznání kominík. Všichni nosíme masku a všichni žijeme v pasti svých osudů. A když jsme pod tlakem, uvědomíme si, jak moc těsný náš vykolíkovaný životní prostor je. Někdo v takovou chvíli zvolí meditaci, jiný medikaci a někdo se začne litovat. Ale jsou lidé, kteří v takovém okamžiku pozvednou hlavu a vyrvou se z tenat své objektivní reality a odvážně se pustí tam, kam se normální člověk obvykle nevydává. O jednom z nich pojednává film Prisoners. Akorát že tvůrci místo toho, aby Ikarův pád ukázali v celé jeho ošklivosti, utečou před finálním zúčtováním zbabělou zatmívačkou.

[ IMDB ]