PARENTAL ADVISORY: EXPLICIT LYRICS
Tak moc se to snaží být hrozně chytrý, až to nakonec vypadá, jako kdyby to celý napsal nějaký ajťák. Odshora dolů vykalkulovaný, chvíli Wes Anderson, chvíli Dannyho parťáci, chvíli mystika jak z Twin Peaks. A dohromady to (až na světlý momenty, kdy se to snaží být ten Anderson) nefunguje v přímo meziplanetárním měřítku...
Kdyby ten příběh byl vlastně jen o Adrienu Brodym, jak randí se střelenou Rachel Weisz (cirkusová jednokolka a žonglování s motorovými pilami!) a on nebyl žádnej podvodník, ale měl prostě jen třeba rakovinu, asi by mě to bavilo. On má ten Brody vážně něco do sebe a Weisz obvykle považuju za celkem důru, ale tady jsem jí tu bledou květinku prostě věřil. I vizuální styl by mohl zůstat vlastně nezměněnej, nebyla to žádná hitparáda, ale rozhodně to mělo něco do sebe.
Jenže ne, on tam musel být primitivně rafinovaný Mark Ruffalo a infantilní nemluvná asiatka Bang Bang a rozšafnej Robbie Coltrane (a jako dobře, vtip s japonským pivem ještě fajn, ale toho Melvilla tam proboha měli nechat jako nápovědu pro bystrého diváka a ne to vyrobit, zabalit, prodat, rozbalit, přečíst návod a ukázat zapnutý). A přiznám se, že mě asi trochu iritoval Pražský Hrad jako muzeum a policejní UAZy na Karlově mostě. Jako pražská náplava myslím netrpím přehnaným lokálním patriotismem, ale já jsem z toho prostě měl asi takový pocit, jaký bych očekával u obyvatele vesnice, která právě administrativně zanikla prolomením těžebních limitů: jako kdyby si se mnou právě cosi velkého a chlupatého vytřelo prdel. Naprosto netuším, jak se toho tvůrcům povedlo dosáhnout, ale jestli to nebyla náhoda, ať si to dají patentovat. Tohle by mohlo změnit mapu světa.
A nebudu se tu rozčilovat nad tím koncem. Nebudu se tu rozčilovat nad tím koncem. Nebudu se tu rozčilovat nad tím koncem.
Kokotina par excellence.
[ IMDB ]