Sharlto Copley (bez komického přízvuku) se probudí v jámě plné mrtvol a neví, jak se to stalo. Když se z ní dostane, dojde do nedalekého domu, kde je skupinka lidí s podobným problémem (nemají tam jámu mrtvol, jen nevědí, jak se tam dostali). Televize nikde, rádio vysílá statický šum, nacházejí u sebe různé tajuplné předměty bez významu, barák je taky trochu divnej a v lese za ním jsou... další mrtvoly. Dobrou půlhodinu to vypadá jako začátek takový hodně makabrózní série Lost.
Někde za půlkou už je jasný, jak to asi celé bude a začne se ukazovat, že komický přízvuk je hodně integrální součástí herectví Sharlto Coopera, protože bez něj mu to fakt moc nejde. Ani ostatní herci, jen co ztratí možnost pouze pohodlně vyděšeně reagovat na podivnosti kolem sebe, nepředvádějí žádné vysoké herectví a podivné manipulace s barvou obrazu, které mají nějakým způsobem symbolizovat jejich vzpomínky, jsou vlastně podobně samoúčelné, jako celá poslední třetina filmu.
Suma sumárum: nápad dobrej, provedení lepší trojka, vyústění stálo za vyližprdel.
[ IMDB ]