Zulu

Detektivka z JAR, které ke stylové dokonalosti chybí snad už jen soundtrack od Die Antwoord (s dějem je to horší, viz níže). Bestiální vraždu mladé dívky vyšetřuje trojice detektivů:

1. černoch: Forest Whitaker, brebentící poničenou angličtinou a jazykem Zulu
2. běloch: Conrad Kemp, takový trochu úřednický typ
3. a Orlando Bloom v naprosto nejvíc sexy verzi sebe sama (vzrušil jsem se i jen při letmé vzpomínce)

Exteriéry jsou horké, jak vrahova stopa, barevné jak... hm, tohle necháme být, chemie mezi jednajícími postavami vře a bublá, jako když se lije voda do kyseliny. A už dlouho jsem neviděl film, kde by se povedlo asi pětkrát za sebou tak elegentně vybudovat situaci, která má dvojí gradaci: když se stane něco hnusného, je to jen zdání, protože nebudete věřit, co se stalo potom. Až tak do dvou třetin jsem si v duchu mnul ruce, že konečně vznikla detektivka desetiletí.

Poslední třetina je hořké vystřízlivění, protože nastane totální a naprostá debilizace všech motivů, které se ve filmu do té doby objevily. Jako kdyby scénárista napsal první dvě třetiny, pak pět let šnupal nekvalitní heroin z hnisajících prdelí leprotických prostitutek v Maccau, nějakým omylem to přežil a dopsal ten zbytek. Producent to samou radostí nedočetl a neštěstí bylo na světě.

Jde to tak daleko, že se Orlando Bloom v posledním záběru podívá do kamery. Zoufalství. 

[ IMDB ]