Po infarktový úvodní sekvenci, během který jsem se jen bál, že to takhle bude pokračovat dvě hodiny a že během toho umřu vysílením (a kladl jsem si otázku, proč má Nick Fury tendenci po všem střílet zrovna z pistole) nastává rozpačitá půlhodina, během který se opatrně vkrádá do duše otázka, jestli to nakonec přeci jen nebude přehypovaná kokotina. Přibližně od hlášky "Shakespeare in the park?" je jasný, že asi spíš nebude a pak už to jede jak Robin Van Persie, který se po chybě ve vlastním vápně zmocnil míče a řítí se na soupeřova brankáře, kterého navíc právě nešťastně fauloval čárový sudí. Joss Whedon moc dobře ví, jaký materiál má v rukou (a proto se Scarlett Johansson, když vede chlapce na můstek a všichni jí čumíme na zadek, pobaveně otočí a podívá se na nás) a dření všechny postavy horem dolem, počínaje dialogy Starka s Bannerem (v jednom z nichž jsou ty ironmaní průhledný displeje snad poprvý použitý jako nějakej jinej prvek, než uzívané wow!), přes libový výměny Thora s Lokim, až po v náznacích tušenou erekci kapitána Ameriky (vygumovanou chlupatým podpažím mr. Rennera). První postupová prohra je sice trochu vycucaná z prstu, ale slouží svému účelu a i díky ní je finální bitva taková jízda: a opět jsem se zkraje bál, jestli někdo zařve send the rest!, nebo nakonec bude intergalaktická horda reprezentovaná jednou lítající ještěrkou. Očekávaný průlet bojištěm s dokumentováním práce jednotlivých superhrdinů mě zanechal usměvavě zpoceného a zabořeného v křesle se zamlženýma 3D brejlema, díky, díky, díky.
A věřím tomu, že casting Cobie Smulders byl náročná záležitost, přeci jen nalézt Demi Moore pro 21. století není jen tak. Jen myslím, že její catwalk měl být úplně posledním záběrem filmu.
[ IMDB ]