Do kupé, kde sedí švéd a španěl, přistoupí srb. Chvíli na ně kouká a pak říká, "co to máte s tím háčkem?". I tak by mohl začínat tenhle příběh. Nicméně začíná tím, že Jorge prchá z vězení, Mrado kohosi tluče na záchodě, až krev stříká a Johan chodí na večírky zlaté mládeže, kam vás i oblek stojí jako deset let starej Saab. Aby si na ty svoje obleky vydělal, tak vzhledem k tomu, že přes den studuje ekonomii, musí v noci taxikařit pro Abdulkarima. A přesně u tohohle pána se protnou osudy výše zmíněných pánů...
Jakkoliv by se mohlo zdát, že budou tito tři pánové hlavními hrdiny, tak jsou pouze archetypálními zosobněními konceptu morálky (Mrado), absence morálky (Jorge) a neschopnosti se rozhodnout (Johan). Ty, o které ve filmu půjde, budou jejich blízcí (dcera, sestra a přítelkyně), protože se stanou důkazem toho, že je jedno, jak se v životě chováme, ale vždycky to dopadne špatně. Já myslim, že to je celkem hodně deprese i na dvouhodinovej film.
Natočený je to lehkou rukou s několika velmi pěknejma zcizovacíma scénama, když se chlapi na plátně poperou, jedině nožem anebo sekerou, vše je nalazeno do sychravých barev švédského jara. Jenže to stejně nakonec dopadne jako zápas třetího kola Gambrinusligy: sice se hraje pohlednej fotbal, ale každá pěkná akce je zakončená faulem, brankáři nechytaj nic moc, ale střelci stejně nemůžou nalézt odvahu ohrozit branku. Skončí to 0:0 a dopadne to koncem přímého přenosu v polovině penaltového rozstřelu (odhlédnuto od nemožnosti takového procedurálního vývoje zápasu). Jednu chvíli se ježí chlupy na zádech, druhou na předloktí. A přitom by stačilo, kdyby to nebylo tak zbytečně vykonstruovaný.
Ale jako teaser na dvojku to není špatný, ono si to sedne.
[ IMDB ]