Dance, dance, otherwise we are lost.
Portrét tanečnice, choreografky, režisérky a kdovíčeho ještě dalšího Piny Bausch. Tak jak jí ho slíbil natočit Wim Wenders. Umřela dva dny před začátkem natáčení, na rakovinu. Portrét je tedy realizován skrze otisk její tvorby a osobnosti ve členech souboru, což znamená, že se vždycky na plátně objeví někdo ze souboru, chvíli smutně kouká, ve voiceoveru nám sdělí nějakou vzpomínku na Pinu a pak sjede nějaký taneční číslo.
Zní to banálně, ale při 106 minutách stopáže to časem začne fungovat. Na začátku, v prostředku a na konci jsou ukázky z nejslavnějších inscenací a už jen kvůli nim stojí zato to vidět - v Rite of Springs je celý jeviště pokryto hlínou, na které se odvíjí mužsko/žesnký příběh (lepších slov nenalézám), uprostřed je Café Müller (tanečníci se zavřenýma očima lítaj po jevišti, které je kavárnou se spoustou stolků a židlí, ty jim z cesty odstraňuje vrchní v obleku) a na závěr je tu Vollmond, ve kterém je na jevišti přítomen obří kámen a navíc tam od začátku prší. Ke konci je jeviště z půlky pod vodou.
Zpracování ve 3D tak nějak dává smysl a není přehnané - navíc je tu jeden krásný okamžik, kdy na jednoho z tanečníků navěšej asi 7 dlouhých větví a on se následně s nejistým úsměvem zhmotní v sále, vlastně jsem ve 3D ještě nezažil tak přirozený wow-efekt.
Shlédnuto v rámci festivalu http://www.parallax.cz/
[ IMDB, Wikipedia ]
Portrét tanečnice, choreografky, režisérky a kdovíčeho ještě dalšího Piny Bausch. Tak jak jí ho slíbil natočit Wim Wenders. Umřela dva dny před začátkem natáčení, na rakovinu. Portrét je tedy realizován skrze otisk její tvorby a osobnosti ve členech souboru, což znamená, že se vždycky na plátně objeví někdo ze souboru, chvíli smutně kouká, ve voiceoveru nám sdělí nějakou vzpomínku na Pinu a pak sjede nějaký taneční číslo.
Zní to banálně, ale při 106 minutách stopáže to časem začne fungovat. Na začátku, v prostředku a na konci jsou ukázky z nejslavnějších inscenací a už jen kvůli nim stojí zato to vidět - v Rite of Springs je celý jeviště pokryto hlínou, na které se odvíjí mužsko/žesnký příběh (lepších slov nenalézám), uprostřed je Café Müller (tanečníci se zavřenýma očima lítaj po jevišti, které je kavárnou se spoustou stolků a židlí, ty jim z cesty odstraňuje vrchní v obleku) a na závěr je tu Vollmond, ve kterém je na jevišti přítomen obří kámen a navíc tam od začátku prší. Ke konci je jeviště z půlky pod vodou.
Zpracování ve 3D tak nějak dává smysl a není přehnané - navíc je tu jeden krásný okamžik, kdy na jednoho z tanečníků navěšej asi 7 dlouhých větví a on se následně s nejistým úsměvem zhmotní v sále, vlastně jsem ve 3D ještě nezažil tak přirozený wow-efekt.
Shlédnuto v rámci festivalu http://www.parallax.cz/
[ IMDB, Wikipedia ]