Tak ano, hlavní devizou tohohle filmu jsou jistě dialogy, ovšem problém je v tom, že jsou to výhradně dialogy - pokaždý, když dojde na pokus je nějak smysluplně sesadit dohromady, je to čistá bolest. Druhá čistá bolest je Collin Farrel, podle mě je tohle jeho zdaleka nejhorší herecký výkon (srovnatelný snad jen s tím V Bruggách, ani mě nepřekvapuje, že to je stejnej rejža: ti dva by se imho už nikdy neměli potkat ve stejném městě). Nebýt Sama Rockwella, nedalo by se na to podle mě koukat...
Naštěstí je Rockwell v životní formě a pro mě byl on sám tím, co ospravedlňuje tenhle film jako celek. Zbytek totiž, vzhledem k výše řečenýmu, působí jako série cvičení na různá témata: Kazatel, meditace, shoot-out... žádný z nich není o moc lepší, než ta ostatní a sledovat ty předěly, znova to opakuju, pro mě bylo fakt utrpení. Woody Harrelson definitivně dokončil přerod v Marka Taclíka a Tom Waits opět ukazuje, že to není moc herec (se světlou vyjímkou Down by Law pochopitelně), u něj ale v naštěstí stačí, aby řekl Brooklyn a nastává čas jít si vyměnit trenky.
A asi mě celkem dost sral dialog mezi Harrelsonem a Rockwellem na konci. Jako ano, psychopati ha ha ha, ale pokud jsou schopni celej film předstírat určitou dospělost, tak nevidím důvod, proč by měli najednou, jak mávnutím kouzelnýho proutku, připomínat dva malý kluky na pískovišti, jak se přou, kdo komu pochcal bábovičku jako první. Ano já chápu, že to byl záměr.
Co mě ale pobavilo, bylo propojení historky s Gándím, vypichováním očí jednookým, co se stane mezi slepými králem :)
[ IMDB ]