Michal Dlouhý: "Šedá je teorie a zelený je strom života." (odmlka) "Shakespeare."
Milan Kňažko: "Goethe."
Michal Dlouhý (odmlka): "Víte to jistě?"
Milan Kňažko (zachmuřeně): "Víme vůbec něco jistě?"
Tahle výměna na poradě týmu kriminalistů asi nejlépe vyjadřuje celkovou bezradnost televizní detektivky, jménem "Domina". Stala se vražda na malém městě, obětí je místní podnikatelka v sektoru služeb pro pány. Byla nalezena v latexovém oblečku s kočičíma ušima na zubařském křesle manželky vlivného městského radního. Nikdo neví, jak se tam vůbec ocitla, protože místní vlivný radní se předešlého večera ožral jako prase v bordelu a netuší, jak se ztracený klíč od ordinace jeho ženy dostal do rukou pachatelů. Anebo je pachatelem sám? Smutný kino je, že se to vlastně ani nedovíme...
V hlavní roli se setkají bratři Dlouzí (pro Vladimíra je to poslední televizní role), coby duo vyšetřovatelů z Kriminálky Brno. Krom nich dvou se brněnská mordparta skládá z několika značně obskurních typů, kterým vévodí detektiv s vizáží Jiřího Šlégra a detektiv s vizáží zastydlého fanouška DG307. V zásadě veškerý vedlejší role jsou utrpením, světlou vyjímku tvoří... no vlastně nikdo, protože ti, kteří alespoň obstojně hrají (Töpfer) musí z úst vypouštět takový bláboly, že by to nezachránila ani nominace na Thálii. Vrcholem je mladá prostitutka, kterou museli dokonce i dosti neuvěřitelným způsobem předabovat (a naprosto tak postrádá jakoukoliv intonaci) a Milan Kňažko, který se domnívá, že hraje v něčem od Shakespeara. Nebo od Goetheho.
Komusi se také v hlavě zrodil moderní nápad, že bude cool obraz po většinu filmu rozdělit do několika okének na obrazovce, kde se budou místy zobrazovat paralelně se odehrávající děje, místy tam bude stejná scéna z několika úhlů. Škoda, že a) ten nápad taky trochu nedomysleli, protože je tenhle trik většinu času pouze otravnej b) nenajmuli střihače, který by zajistil, že se člověku při přechodu z okýnek do celoobrazovkového formátu pokaždý málem neurvou sítnice.
Především je to ale příšerně dlouhý a utrpení zejména finální části vyšetřovacího maratonu nakonec tvůrci vyřeší způsobem, za který by zasloužili návštěvu profesionálního sadisty s nehoblovaným bukovým dildem: oba detektivové se zamyslí, vyjmenují všechny možný varianty toho, "jak to mohlo být" a padnou titulky, do kterých se nám v důvěrně známých okýnkách ukazují jednotlivé postavy a je nám sdělen jejich další, zcela banální osud. To vše je zakončeno titulkem "Veškeré postavy v tomto filmu jsou smyšlené a jakákoliv podobnost s žijícími osobami je čistě náhodná."
In your face!