Na počátku týhle nový bondovky je všechno, jak má být: agent 007 se zapojí do značně nepravděpodobný honičky a využije všechny možný dopravní prostředky, aby dopadl svého soka, který neváhá a používá samé velice obskurní zbraně, jen aby už Bonda konečně setřásl. Divákovi se však s každým dalším střihem do mysli vkrádá dvojice poznání: panejo, ten Craig je ale hnusnej a ty speciální efekty, to jste koupili kde? A bylo to ve slevě?
Nicméně zápletka je ustavena a místo očekávaného zklidnění se vynořují další a další otázky: není to celý náhodou trochu moc "up close and personal"? James Bond je nejslavnější prcíř ve službách Jejího Veličenstva, potud v pořádku, ale nestojí tenhle jeho spermicidní odér především na tom, že všechny zářezy na jeho (aristokratickém) penisu jsou tak nějak chladně vykalkulované zásuny, spíš než zoufale emočně vykořeněné romance vnitřně rozervaného muže? A proč se musím koukat na to, jak se Bond sprchuje? Pochopte, já nestojím o sondu do Bondova sexuálního života přes hranici decentní zatmívačky, protože to nutně vyvolává další a další otázky, například co dělá muž s tak proslaveným sexuálním apetitem ve chvíli, kdy je (víceméně) sám uprostřed pustiny s ženou, která by mohla být jeho matkou. Už v životě zkusil kdeco a nebojí se nových výzev, takže... ano, přesně o tom nechci, při sledování filmu s Jamesem Bondem, přemýšlet.
Já mám prostě od určitého typu filmu určitá očekávání a i když mi nevadí, že je někdo sem tam trochu přiohne, tak pokud nejsou tato základní očekávání naplněna, jsem nespokojen. Stejně tak, jako mi by mi nevadilo, kdyby byla například v novém dílu Star Wars hlavním hrdinou polonahá hrdinka s košatým hrudníkem, tak mi nevadí určité deviace v rámci bondovského univerza. Pro mě za mě, ať je Bond asiat, Moneypenny třeba černoška a hlavní padouch klidně slizký homosexuál, nic z toho by mě nevyvedlo z rovnováhy. Ale pokud se někdo rozhodne redukovat veškeré postavy na tupé panáky v kvádrech, kteří budou klouzat dějem v absurdně dlouhých záběrech o ničem (podle logiky "čím delší záběr na zbytečnou činnost, tím víc umění" asi), tak to mi, upřímně řečeno, dost vadí. Na Bondovi bylo vždy potěšitelný, že ať už se dělo cokoliv, tak věděl, na čí straně stojí - i když ho třeba zrovna zradili, prodali nepříteli nebo nechali švihat ručníkem přes koule. Ve Skyfallu jsem tenhle dojem neměl skoro v žádnou chvíli: už od okamžiku, kdy ho velice dementně "mateřským" způsobem zpucuje "M" u sebe doma, stává se z Bonda takový velice zmatený pejsek (konkrétně husky) bez názoru, který umí akorát mačkat spoušť - a to ještě dost mizerně. A to jako pardon, ale to jsem si mohl pustit nějaký díl agenta Bournea, kdybych se chtěl dívat na něco takto blbého.
Vizuální zpracování je kapitola sama pro sebe, fakt nevím, kdo Mendesovi poradil, že aby to bylo co nejdelší, tak má zabírat baráky, přírodu a banální jevy tak dlouho, dokud nepadne světlo. Ne, samoúčelný dlouhý záběry samy o sobě z ničeho umění neudělaj, nerad se opakuju. Zejména, pokud už ke konci slouží k takovejm kravinám, jako je třeba scéna ve "Skyfallu" - dvojice mužů vyjde z domu, ujde asi kilometr do pustiny, tam si postaví na pařez dvě flašky a dvakrát na ně vystřelí z brokovnice - ovšem směrem PROTI DOMU. Můj mozek měl hodně práce, aby se byl schopen po této konstrukci vrátit ze stavu klinické smrti zpět k udržování základních životních funkcí.
Tohle prostě není můj James Bond. Jediný, čím to šlo spravit, bylo Bonda na konci nějak zákeřně zabít a na jeho místo instalovat Jeremy Rennera.
P.S. Za obšírnější zmínku by jistě stál "IT speak", kterým Skyfall trpí, to bylo tak obfuskovaný, že jsem měl chuť jít si z počítače odinstalovat internet.