Druhý díl seriálu o tom, jak by to vypadalo, kdyby měl James Bond rodinu. Obsesivní bodyguard Liam Neeson od posledně vystudoval večerní školu vznešenosti, takže teď neustále poučuje svou znovunalezenou dceru o morálních kvalitách, které je nutno ctít. Škoda, že holce je papírově asi osmnáct (objektivně 30), takže to působí poněkud trapně. Anebo je lehce retardovaná. V rámci rodinné smiřovačky za ním dcera přiletí i s bývalou manželkou do Istambulu, bohužel zrovna v době, kdy se tam na něj jedou podívat také tři Mercedesy velice důležitě vypadajících ostrých hochů z Albánie. Motiv: pomsta. Provedení: hovno se právě stalo opravdovým.
A přesně proto nemá tenhle typ "zvláštních agentů" obvykle rodinu, maximálně takovou přiteplenou partičku vousatých kolegů, se kterými má nějaké, blíže nespecifikované, společné zážitky. Protože jedna věc je střílet do lidí, protože vás za to platí a druhá věc je, když si ty náboje platíte sami, protože bráníte své blízké. Velice neekonomické, velice únavné a navíc jste pak o to víc zavázaní někomu z té partičky vousáčů. A co když je to buližník?
Liam Neeson už taky překročil
padesátku šedesátku a místy je to vidět - sice to není tak elektrizující, jako když se v koženém saku pere Seagal, ale ve třetím dílu už bych se obával z blikání střihu u pěstních soubojů epileptického záchvatu. Tím, jak se navíc okruh zachraňovaných osob rozšířil na dvě, ztratila se dynamika pátrání po milované osobě a nedostavila se bohužel nutnost nějakých složitých rozhodnutí, takže Liam se sice neustále někam belhá (doslova), ale mě postupně zajímalo už jen to, jestli po vystřílení téhle další místnosti už bude boss-fight, anebo se objeví další knecht a ještě si budeme muset dokázat, že Liam je mistrem světa i v tomhle bojovém umění. Naštěstí to má relativně rozumnou stopáž.
[
IMDB ]