Mario Van Peebles a Wesley Snipes ve filmu typu straight-to-video, ale proboha proč? Vždyť se na to tak dobře koukalo. Černý bratr Wesley býval pěkný divočák, ale odsloužil si svoje hříchy v páté cenové a teď je svobodný muž, který koná dobro. To Cybill Sheperd od dob Moonlightingu lehce zestárla (myslím, že už vím, koho má za vzor Helena Vondráčková), ale stále přitahuje mladé muže, jak elektrické světlo noční můry: zrovna chodí se sympatickým japoncem, se kterým sdílí zálibu v mučení, znásilňování a zabíjení unesených lidí. To vše ve stodole na samotě v lese (ne tak osamělé samotě, jak se později ukáže) uprostřed lesa, s dementním, asi třicetiletým synkem vedle v baráku. Jo a natáčejí se u toho pochopitelně na video, poměrně komplikovaným způsobem, který zahrnuje výběr plátna do pozadí mučící scény, podle osobnosti oběti.
Černý bratr upadne do tenat zlých bílých mužů, prchá autem s krásnou mulatkou, nakonec musí nevyhnutně potkat i oba sériové vrahy. Mario Van Peebles jako policejní šéf diskutuje se svým prohnilým podřízeným a jezdí u toho kolem něj v přístavu na kole. Možná by se tam nemuselo celkem zbytečně žonglovat se znalostma kinematografie (konkrétně jmen jiných filmů), chvílema to vypadalo, jako kdyby chtěl Peebles jen tak machrovat.