Obsahuje stručné převyprávění děje.
V životě každého člověka je několik konstant: s jakou barvou kůže se narodí, z jakých poměrů pocházejí jeho rodiče, jaké si vybere přátele. Jak to říkal Forrest Gump: Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš. Hlavní hrdina totoho filmu se narodil bílým rodičům celkem normálního středostavovského původu, a v životě udělal jen jednu chybu: za kamaráda si vybral pana Alexandra (Steven Seagal). A tím v krabičce s bonbóny nalezl kámen.
Pan Alexandr požívá ve světě, ve kterém žije, zvláštního status quo: chodí za mexickými gangstery a říká jim "ese", černošští gangsteři, to je v jeho podání samý "nigga" a všichni to respektujou, protože pan Alexandr zná ten správný gangsta kód. A kdykoliv může, blýskne se navíc nějakým nesrozumitelným samurajským moudrem.
Zmiňovaný hlavní hrdina je elitní zabiják, který se nebojí výzev: když pan Alexander poručí, vnikne do přísně střeženého nápravného zařízení a zabije tam muže, na kterého mu ukážou. Což je chyba, protože se ukáže, že zabil nepravého: co na tom, že mu ve skutečnosti UKÁZALI nepravého? Pan Alexander se nemůže nechat blamovat před svými obchodními přáteli a tak nechá svého oblíbeného vraha zchromit (ruce, kladivo, opakované údery). A život jde dál...
Jakkoliv by se z předchozího mohlo třeba zdát, že příběh bude pokračovat popisem cesty zmrzačeného zabijáka zpět na vrchol (v nejlepší tradici Crippled Masters), kde si to nakonec rozdá se svým nehodným pánem (Steven Seagal), opak je pravdou: pan Alexander zachovává i nadále mrzákovi přízeň, což se projevuje tak, že se mu občas zjeví v pokoji (a utrousí krom obligátního samurajského moudra navíc i poloprázdnou obálku s bankovkami nevysokých hodnot) nebo si volají a povídají o životě. Naštěstí má hlavní hrdina alespoň štěstí v lásce: po jeho pokojíkem je restaurace, ve které dělá spřátelený mexikánec (Danny Trejo) a s jeho blonďatou kolegyní v sobě postupně nacházejí zalíbení. Jednu chvíli to vypadá, že ta mafiánská expozice tam byla jen pro efekt a bude to ve skutečnosti lovestory...
Pak ale pan Alexander vstoupí do mafiánské války a všechno je jinak. Sám se sice oblékne do své oblíbené taktické vesty (čímž začne připomínat matrjošku) a zastřelí každého ese i niggera, kterého potká, ale ještě předtím zavolá dávnému příteli a ujistí ho, že jeho služeb bude jistě potřeba. Vteřinu po tomto telefonátu se ze spřáteleného mexikánce stane witch-doctor, který našeho mrzáka spoutá, nechá pokousat dvěma různými škorpióny (když se jejich dva jedy v těle potkají, stane se zázrak a kosti jsou pak hnedle srostlé a mnohem, ale mnohem pevnější, víme?) a pak mu dlátem znovu zpřeláme zmrzačené ruce, aby jeho magie mohla dobře fungovat. Tím by se mohlo zdát, že pohár nesrozumitelnosti definitivně přetekl: ale to se přeci stalo už někde na konci prvního odstavce.
Ani mě nepřekvapilo, že s tou blondýnou z restaurace ve skutečnosti celou dobu chodí pan Alexander a na konci se s ní odstěhuje na neznámé místo.
[ IMDB ]