300: Rise of an Empire

Pokračování přestylizovaných blockbusterů to mají vždycky dost složitý, v podstatě jediný, co můžou dělat, aby si vydobyly alespoň trochu toho box-office, je snažit se být ještě pře-pře-stylizovanější a zároveň pokud možno aspoň trošku duchaplnější, než jedničky. Vzhledem k tomu, že původních 300 byl sice hypno-tický slow-motion fuck-fest nao-lejo-vaných-kulturistů, ale rozumu to příliš nepobralo (a to [ani / zejména] ve srovnání s "literární" předlohou), alespoň jednu část tahu na bránu mělo 300 2 snazší. A vzali to celkem od podlahy: celej ten fór, že aktuální příběh mnoha mužů v modrých pláštích se odehrává v paralelní časové rovině k příběhu "původních" 300 mužů v červených pláštích, je dost dobrej...

Je pravda celou dobu poměrně nejasné, na jaké přesně naolejované kulturisty se v případě 300 2  díváme (až na konci se zjistí, že to je asi takový hodně béčko Sparty, ale většinu filmu to není poznat), nicméně ohánět se mečema umí tihle pánové velice zdatně, snad jediné, co člověka zarazí je, jak moc na nic bylo tenkrát brnění: řekové jsou polonazí, peršani od hlavy až k patám v brnění a rozdíl v boji? Nejde poznat. Po zralé úvaze jsem se rozhodl, že to celé bylo jako ve fotbale, abysme od sebe poznali soupeřící celky, tak jedny byly světlý a druhý tmavý.

Bylo velice příjemné, jak když se tlačilo na emoční pilu (otec a syn), dokázalo to být na hraně trapnosti (nebo z ní maximálně viset za jednu ruku) a když došlo na vyvrcholení lovestory (!), zamáčkl jsem slzu nefalšovaného hollywoodsky patetického dojetí.

Na dvojku dost dobrý, tak snad jen za francouzáka Evy Green se zarostlým hipsterem strhávám hvězdičku.

[ IMDB ]