Jsou filmy o obrovsky rychlých autech, kde se pocitu obrovské rychlosti dosahuje tak, že řidič prudce škube obrovskou řadící pákou a v obrovském detailu dupe nohou v Conversce na obrovské stříbrné pedály. Pokud možno, tak na všechny zaráz, což obvykle vede k nějakému nečekaně kinetickému efektu (doma to nezkoušejte). Jiné filmy sázejí na pískání pneumatik a detaily do oduševnělých obličejů řidičů. Need For Speed je ten druhý případ.
Moc jsem nesledoval Breaking Bad, ale měl jsem dojem, že kouzlo hlavních hrdinů spočívá v tom, že jeden z nich je protřelý padesátník s odpovídajícím vystupováním a ten druhý je takový Jay od Silent Boba (pokud si tuto narážku ještě někdo dovede převést na pohyblivé obrázky) a divák si říká: zahrát takovýho troubu, to je ale herectví! Pokud je tato teorie správná, tak bohužel, žádné vrcholné herectví to není, protože Aaron Paul má skutečně charisma mrtvého tchoře a podezření, že je pořád tak trochu zhulenej nezpůsobuje, že by vypadal jako James Franco.
A toto je obrovský problém, protože pak nefunguje zvolená vizualizace obrovské rychlosti našlapaných kár, spíš to většinou vypadá, jako skrytá kamera z nějaké bulharské autoškoly. Změní se to jen jednou: a to když za volant modifikovaného Mustanga usedne Imogen Poots.
Co to slovo znamená? Je to jméno herečky, pokud by to nebylo dostatečně známé nebo jasné a je to jediný důvod, proč se na NFS dívat. Všechno ostatní je marný: že začátek evokuje Vanishing Point, automobil se obrovskou rychlostí žene přes celé Spojené Státy (cca, zeměpis jsem neovládal ani Československé republiky, prostě 45 hodin vostrý jízdy) a k tomu ho doprovází Michael Keaton v podivné videoshow? Marná snaha. Že auta létají vzduchem, že se z nějakého nepochopitelného důvodu tankuje na dálnici v rychlosti asi 180 kilometrů v hodině? Marná snaha. Že se na nečekaných místech objevuje jeden z členů týmu v nejrůznějších a pokaždé jiných létajících strojích? Marná snaha. Imogen Poots.
Co tratí hlavní hrdina na charisma, dohání ona i s nemožným účesem a přes fakt, že musí veškeré herectví provádět v záběru z boku a připoutaná bezpečnostním pásem. To poskytuje asi takové možnosti herecké akce, že by si s tím nad ani Jan Potměšil neporadil a to je panečku zkušený kádr. Přesto se jí to daří a její variace na stockholmský syndrom uprostřed obrovské rychlosti (do toho auta vlezla dobrovolně, podotýkám) je kouzelná tak, že pokud si vezmeme Pretty Woman jako etalon romantiky, tak vedle tohoto vypadá jako příběh o dolarové šlapce, která se nechala zbouchnout řidičem kamionu. Já vím, jsou to silná slova. Ale ty zamilovaný kukuče, který hází po panu mrtvém tchořovi, to by měli na Prima Love točit v předělech pořád dokola.
Bohužel její role asi ve 2/3 filmu prakticky skončí (emočním šokem pochopitelně, furt dobrý, klišé neklišé) a vzhledem k tomu, že tou dobou do toho člověk investoval už víc jak hodinu a půl života, musí to dokoukat. Finální honička tří červenočerných aut je strašlivá (horší už snad musí být jen sledovat šachový turnaj slepců) a neustále u ní pravděpodobně někdo umírá (většinou policisté), ale jakkoliv je to v podstatě téma celého filmu (tchoř se jede pomstít za smrt kamaráda), tak se to najednou neřeší (anebo je to v nejlepších intencích Anarchy in the U.K. od Sex Pistols (pokud si tuto kapelu ještě někdo vybavuje) a jejich "I wanna destroy passerby", jen mi to někdo zapomněl během projekce říct). Hlavu jsem si málem ukroutil. Je tam taková scéna, ve které hlavní padouch těsně před finálním závodem zjistí, že je totálně v hajzlu, takovým dost neprůstřelným způsobem. Hrozně jsem si přál, aby vystoupil z auta, rozbrečel se a utekl do kopců.
No co byste řekli, nevystoupil.
[ IMDB ]