Narozdíl od prvního dílu, ve kterém jsem byl ztracen v překladu z knižní předlohy a nerozuměl jsem prakticky vůbec motivacím jednajících postav (těm složitějším, že se hlavní hrdinka rozhodla vzít na sebe oběť místo svojí náctiletý sestry, jsem ještě pobral), jde na to dvojka mnohem víc od lesa: trochu moc se sice předpokládá, že divák všechno ví, všechno zná a byl dvakrát v Rusku, ale i tak se moje zmatení z toho, co se odehrává na obrazovce, neopakovalo. První hodinu jsou poctivě vysvětlovaný motivace toho, proč musí antiutopie zemřít a za jakých okolností a musím říct, že mě to dost vtáhlo. Možná jsem i slzu uronil a nemyslím to ironicky.
Aby se stihla alespoň dvouapůlhodinová stopáž, musí pak zákonitě přijít nějaké to zjednodušování a s tím mají bohužel tvůrci z prvního dílu bohaté zkušenosti: takže rychle představí partičku zloduchů jak z Mortal Kombatu, uvedou hrdinku do několika sociálně zvrhlých situací (uzavírání koalic) a hurá do Arény, ze které myslím může vylézt jenom jeden vítěz, čertví proč jsou teda vítězové všech šampionátů dva.
Akční část je tentokrát méně herodesovská a hlavní hrdinka je během ní neustále celkem zmatená, což mi umožňovalo se na ni napojit, protože jsem byl zmaten zhruba stejně. Co jsem pochopil, tak duch revoluce se na pozadí jejího příběhu šířil jak stepní požár a i když to odskákal Lenny Krawitz, vše se v dobré obrátí. Proč ne.
Z trochy té nostalgie bych uvedl ještě krátkou glosu k filmu Snowpiercer, protože se v něm vyskytuje několik podobných motivů (antiutopie, rebelie, herec z Avengers (no dobře, hraje tu jen Hemsworthův brácha, ale to stačí), hodně se v obojím jezdí vlakem). Snowpiercer mě štval kvůli tomu, že když už je hlavním motivem filmu metafora na kolejích, měla by být zatraceně dobrá, nebo by měl být alespoň ten "svět ve vlaku" zatraceně dobře vymyšlený, protože jinak se tyhle dva poctivě uříznuté krajíce dají dost těžko skousnout.
Oba tyhle stavební kameny jsou bohužel uplácaný z velice kvalitního jílu. Zasmyčkovaná (re)voluce je v zásadě dobrá myšlenka, ale její zpracování je černočerná nuda, vlak jako obraz třídního boje nenalézá pevnou půdu pod nohama v podobě obrazového zpracování (a vagón plnej rybářů to nezachrání, ale uznávám, že scéna se školou a zabijáky má svoje kouzlo). Tam, kde v Hungry Games (2) chápu, proč se Katniss nakonec rozhodne jít proti systému, u Curtise ve Snowpiercerovi tápu – nejvíc to na mě působí, že ho do toho prostě ukecali. Že ho potom posedne rapl a rozhodne se, že do cíle musí dojít za každou cenu, klidně i sám... to je jako kdyby se Mojžíš rozhodl vylézt na horu Sinaj (potud v pořádku, že sám, protože Hospodin řekl Mojžíšovi: „Sestup a varuj lid, aby nechtěl proniknout k Hospodinu a dívat se. Jinak jich mnoho padne.“), ale od začátku věděl, že nemá jak se dostat zpátky a zvěstovat good news everyone! a že beztak nakonec sám padne. Takže, proč tam vlastně lezl? To se v tom Egyptě tak nudil nebo co?
[ IMDB ] + [ IMDB ]