Sinusoida, ve které tohle osciluje mezi "výborné" a "naprostá hrůza" je velice strmá. Následuje expoziční spoiler. Dvojice chlapců a jedna dívka jedou Amerikou (ona se někam na rok stěhuje, on je o berlích a bude s ním jen hůř, ten třetí je jejich kámoš) a v mezičase polykání kilometrů provádí v hotelu ve sprše hackerské mumbo jumbo (divoce manipulují s linuxovým terminálem a vykřikují u toho něco o NMAPu). To protože pátrají po nějakém hackerovi, který je obtěžuje. střih střih a je tu Laurence Fishburne ve slušivém skafandříku a oznamuje hlavnímu hrdinovi, že ho kousnul mimozemšťan a že si nejsou jistí, jestli z toho nebudou problémy. Budou.
Pokud jste přeskočili spoiler, nezaručuju, že následující bude dávat smysl. Na nízkonákladovou sci-fi, odehranou v rekvizitách, půjčených v nejbližším Bauhausu, to disponuje příliš mnoho uměleckými ambicemi – které jsem tomu ale místy dost žral. Každou chvíli to vypadá, jako že se chystá nějaké veliké odhalení ohledně příčetnosti hlavního hrdiny, skrz kterého výhradně vnímáme filmovou realitu (prakticky nesleze z obrazovky, myslím, že až hodně ke konci je tam pár scén, ve kterých není fyzicky natěsno přítomen). Pak vždycky přijde nějaká další rána na solar dějové příčetnosti a v hlavě se vynořuje nápis "this better be good", vyvedený stále zlověstnějším fontem. Protože vážně: pokud byla jen jedna vteřina těch scénáristických zločinů proti lidskosti myšlena vážně, přál bych si, aby se tomu člověku, co to napsal, stalo něco ošklivého. Třeba, aby mu za každou z těch věcí vyrostla další ruka, poháněná neodolatelnou touhou k masturbaci.
Finální rozhřešení je vlastně trochu překvapivý, takže jsem se rozhodl v tom radši nerejpat. Uděluji tři skafandry z pěti, protože mě vlastně dost vytáčelo to světlo, co měl Laurence Fishburne celou dobu namířený v přilbě z pěti centimetrů přímo do obličeje (aby dobře světélkoval ve tmě).
[ IMDB ]