Viděl jsem pouze jeden naprosto šílený trailer a tak jsem se jsem vnitřně připravil a fakticky vypravil na něco, co takhle z rychlíku kandidovalo na automatický propadák roku – a abych si toto utrpení pořádně užil, zvolil jsem pro jistotu kino, vybavené systémem 4DX.
K tomu bych měl hned na okraj pár poznámek: nemuselo by to člověku neustále funět do vlasů, nebo by to alespoň nemuselo být synchronizováno s něčím, co se pravděpodobně odehrává někde mimo obraz. Vzhledem k tomu, jak to s člověkem neustále hází, hodily by se bezpečnostní pásy. A ty dvě železný tyče do ledvin si mohli odpustit. Ale vůně, vůně ty byly boží.
Čekal jsem tedy něco, jako Strážci Galaxie pro starší a pokročilé a... místo toho jsem dostal ultrapřísnou hardcore sci-fi, která sice není ve finále nic jiného, než taková drze kapitalistická verze Matrixu, říznutá Hrou o trůny (jen se v tom, z pochopitelných důvodů, o dost míň souloží), ale od tvůrců Matrixu to ani nepřekvapí, ani neurazí. A je to především dost jedno, protože celé je to takový naprosto úchvatně vlhký sen Alejandra Jodorowského, kterých měl určitě nepočítaně při psaní například Kasty Metabaronů. Děj se přelévá ze zaplivané uličky amerického velkoměsta na paluby mezihvězdných korábů, které útočí na jiné vesmírné lodi za zvuku samplů ze zvukových bank Matrix Revolutions, intriky se vrší na sebe, mrtvoly vedle sebe. Vzhledem k poměrně střídmé stopáži je to, pravda, dějově místy celkem hoňka, ale vždycky, když jsem se začal trochu ztrácet, přišel Sean Bean a všechno to v klidu vysvětlil. Výkřikům typu "just ridiculous" nerozumím. Ale o mě se ví, že mě bavil i Prométheus, takže your results may vary.
Každopádně je to docela zábavný: Lana (artist formerly known as Larry) Wachowski už má za sebou gender-bender poměrně dlouho, ale přesto se The Wachowskis nějak nejsou ochotni vymanit z fascinace tématem lidí, kteří žijí v nějaké pokřivené realitě, ze které není úniku. Ale je tu rozhodně vidět významový posun: zatímco v Matrixu musí Neo bojovat, aby zvítězil a všechny ty blaženě nevědoucí osvobodil, Jupiter svoji nově nabytou identitu Vyvolené použije naprosto opačným způsobem. Jsem hodně zvědav, kam ji zavanou další díly. A snad ještě zvědavější jsem na názvy těch dílů...
Na závěr trocha plácání k osobám a obsazení: nerozumím fenoménu Mily Kunis (podle mě jen další Michelle Rodriguez s lidskou tváří), ale pochopil jsem, že sem byla obsazená proto, že hledali nějakou normální buchtu, který do krásy nepomůžou ani večerní šaty z latexu. Mise splněna. Hlavní mužský hrdina... co na to říct. Jak je to celý natočený víceméně bez pokusu o humor (no dobře, až scénu s úřednickým aparátem, ale v tý jen trpně postává ve třetím plánu), musí se chovat jako naprosto nejvíc badass vlkodlak a já mu to celkem hodně žral. Obecné okolnosti jeho pohybu filmovým světem jsou tak maximálně mimo jakýkoliv racionální proporce, že se mi chce jenom neartikulovaně řvát. A Eddie Redmayne bude (nebo je) jistě výborný Stephen Hawking. Krom toho by měl urychleně začít hrát Voldemorta v remake Harryho Pottera.
Jediný, co mě vyloženě zklamalo bylo, že jak byly všechny záporný postavy solidně vytuněný a měly obstojný sidekicky, tak relativně důležitá kapitánka policejní lodi měla jen divně sexy robotku a... slona. A ona sama byla asi tak charismatická, jako erupce na odvrácené straně Slunce.
[ IMDB ]
sobota 7. února 2015
pátek 30. ledna 2015
Only God Forgives
Dneska se točí veliká spousta banálních filmů s dvouhodinovou stopáží a myšlenku aby v nich jeden pohledal. Naštěstí se stále najdou tací, kteří si vystačí s hodinou dvacet devět a stihnou za tu dobu položit otázek na dva díly A-Z kvízu. Only God Forgives by navíc mohlo mít klidně i jen svižných 40 minut, za předpokladu, že by se všechny postavy pohybovaly nějakou normální rychlostí. Pravda je, že to by zase tak dobře nevyzněly noisové experimenty mistra hudby, který se místy inspiruje tím nejlepším z Johna Carpentera a jindy jen prostě upadne na klávesy a několik desítek vteřin na nich nepohnutě leží.
Vzhledem k tomu, jaký je to celé významový bordel, jsem si přečetl na internetu několik kapitol hesla "only god forgives explanation" a musím zkonstatovat, že souhlasím s teoriemi o incestu, Oidipovském komplexu, otcovraždě i o hledání Boha: jen si myslím, že kluci to na mámu nakonec spíš tak trochu ušili, protože "It's time to meet the devil." A celá ta jejich zdánlivá poslušnost na cestě do zatracení (nebo z něj, podle toho, z jaký strany se na to člověk kouká) je jen výsledkem několika poměrně primitivních logických operací. Jakože rozdíl mezi Bohem je v tom, že ten opravdovej odpouští a tak dále.
Je celkem klika, že to Refn natočil jako poctu Jodorowskému a ne třeba Passolinimu.
Jinak herecký koncert se žádný nekoná, protože bílí herci soupeří v neproniknutelnosti výrazů se svými asijskými kolegy (když jednou Gosling zakřičel, málem jsem leknutím zakřičel taky) a vizuálně je to přehlídka základních barev (červená, modrá, zelená, bílá), na což ostatně upozorňuje i plakát, jen asi tyhle nápovědy dneska nikdo nebere moc vážně, takže rád věřím, že se někdo mohl celkem divit.
Celkově bych řekl, že na jednu stranu je to takové významově přetížený a prvoplánově těžkotonážní, ale vlastně jsem měl celou dobu pocit, že si nejsem jistej, jestli jim všem za těma neproniknutelnýma výrazama tak trochu necukaj koutky. Takže jako dobrý, ale bacha na to.
[ IMDB ]
Vzhledem k tomu, jaký je to celé významový bordel, jsem si přečetl na internetu několik kapitol hesla "only god forgives explanation" a musím zkonstatovat, že souhlasím s teoriemi o incestu, Oidipovském komplexu, otcovraždě i o hledání Boha: jen si myslím, že kluci to na mámu nakonec spíš tak trochu ušili, protože "It's time to meet the devil." A celá ta jejich zdánlivá poslušnost na cestě do zatracení (nebo z něj, podle toho, z jaký strany se na to člověk kouká) je jen výsledkem několika poměrně primitivních logických operací. Jakože rozdíl mezi Bohem je v tom, že ten opravdovej odpouští a tak dále.
Je celkem klika, že to Refn natočil jako poctu Jodorowskému a ne třeba Passolinimu.
Jinak herecký koncert se žádný nekoná, protože bílí herci soupeří v neproniknutelnosti výrazů se svými asijskými kolegy (když jednou Gosling zakřičel, málem jsem leknutím zakřičel taky) a vizuálně je to přehlídka základních barev (červená, modrá, zelená, bílá), na což ostatně upozorňuje i plakát, jen asi tyhle nápovědy dneska nikdo nebere moc vážně, takže rád věřím, že se někdo mohl celkem divit.
Celkově bych řekl, že na jednu stranu je to takové významově přetížený a prvoplánově těžkotonážní, ale vlastně jsem měl celou dobu pocit, že si nejsem jistej, jestli jim všem za těma neproniknutelnýma výrazama tak trochu necukaj koutky. Takže jako dobrý, ale bacha na to.
[ IMDB ]
úterý 20. ledna 2015
Motorway
Nemám moc v oblibě filmy, ve kterých se (hlavně) útočně jezdí autem. Většinou je to jen o tom, že musí hlavní protagonisté co nejrychleji dojet z bodu A do bodu B, kde jeden z nich umře. Cestou se pak promítá sampler záběrů na zatnuté zuby, dupání na pedály a (většinou poměrně banální) točení volantem. Občas rychlovka na beznínce.
Motorway je uplně jiná, hongkongská káva. Je tu přítomna poctivá hardcorová srdcařina policajtů i zločinců, ale hlavně to celou dobu vypadá spíš jako nějaký film o soubojích v robotech. Auto je fetišizovaný do ocelovýho prodloužení těla obou hlavních hrdinů (koneckonců proto celou dobu nikdo ostentativně nepumpuje v posilovně, ale padouch v lyrické scéně z autodílny navaří místo nárazníku traverzu) a k soubojům v automobilech jsou vybírány dostatečně důstojné lokality, jako třeba nekonečné serpentiny v mlze, nebo parkovací dům bez osvětlení.
Auta i lidé v nich, splynutí v jeden objekt, důstojně proplouvají plátnem za zvuků Wagnera (to jsem si vymyslel), plech skřípe, ocelové pohledy řidičů se však nemají jak ohnout. Také jsou přítomny prvky řidičské detektivky (jak to sakra mohl udělat....?), která má fenomenální vyústění.
Byl jsem jak hypnotizovanej. Výsledných 9/10 dávám jen za zjištění, že Anthony Chau-Sang Wong je už tak starej, že může hrát policajty před důchodem.
[ IMDB ]
Motorway je uplně jiná, hongkongská káva. Je tu přítomna poctivá hardcorová srdcařina policajtů i zločinců, ale hlavně to celou dobu vypadá spíš jako nějaký film o soubojích v robotech. Auto je fetišizovaný do ocelovýho prodloužení těla obou hlavních hrdinů (koneckonců proto celou dobu nikdo ostentativně nepumpuje v posilovně, ale padouch v lyrické scéně z autodílny navaří místo nárazníku traverzu) a k soubojům v automobilech jsou vybírány dostatečně důstojné lokality, jako třeba nekonečné serpentiny v mlze, nebo parkovací dům bez osvětlení.
Auta i lidé v nich, splynutí v jeden objekt, důstojně proplouvají plátnem za zvuků Wagnera (to jsem si vymyslel), plech skřípe, ocelové pohledy řidičů se však nemají jak ohnout. Také jsou přítomny prvky řidičské detektivky (jak to sakra mohl udělat....?), která má fenomenální vyústění.
Byl jsem jak hypnotizovanej. Výsledných 9/10 dávám jen za zjištění, že Anthony Chau-Sang Wong je už tak starej, že může hrát policajty před důchodem.
[ IMDB ]
Assassination Games
Dva velmistři bojových umění hrají kdovíproč dva mistry v zabíjení pomocí bodných a střelných zbraní (kdyby byl zájem o jména, jsou to Van Damme a Adkins). Ten mladší kdysi dávno někoho hodně nasral (nebo někdo hodně nasral jeho, je to místy takový nejasný) a když se ten někdo (vrah, sadista a mafián v jedné osobě) náhle dostává z vězení, tak ten starší udělá chybu: vezme zakázku na jeho odstranění, protože neví, že ve skutečnosti je za tou milostí skryta: past bývalých kolegů toho mladšího. Kolegů od policie. No nevadí, když si to ti dva vysvětlí, můžeme přikročit k parťáckému příběhu o pomstě.
Oba zabijáci toho mají mnoho společného, ten mladší má doma manželku v komatu a ten starší má intimní vztah s želvou. Navíc ten starší bydlí v bytě, který je ze 100% vybaven jedním nákupem v obchodním domě IKEA, včetně obrazů a baterií dekorativních váziček na policích EKBY HÅLL. K instantnímu videohitu to má nakročeno i uměleckým ztvárněním, celé je to ponořeno do několika odstínů cca výkalové hnědi.
Vlastně jediné, co bych na tom změnil je drobný detail: Van Damme si asi ke konci první třetiny nechtěně "opatří" spolubydlící – východoevropskou prostitutku, která s ním po zbytek filmu bydlí v tajném IKEAbytě a vede s ním neuvěřitelně obskurní dialogy o morálce. Na konci ji zabijou a nechají úhledně rozřezanou v posteli: tuhle scénu bych posunul hned za první scénu jejich vzájemného setkání a vymazal celou sekvenci s maniaky v ložnici. Kdyby Van Damme celý film trávil s mrtvolou v posteli a ještě s ní diskutoval, imho to mohla bejt dost pecka.
Takhle je vrcholem dramatického snažení Van Dammova omluvná řeč poté, co zradí svého nově nabytého partnera (přichází k němu v okamžiku, kdy se ho snaží kolegové od policie na vážno usmrtit).
- "You betrayed me!"
- "It was a mistake. I came back."
Celkově 4/10 a to jen skrze Ivana Kaye. Toho produkce omylem poslala na špatnej plac.
[ IMDB ]
Oba zabijáci toho mají mnoho společného, ten mladší má doma manželku v komatu a ten starší má intimní vztah s želvou. Navíc ten starší bydlí v bytě, který je ze 100% vybaven jedním nákupem v obchodním domě IKEA, včetně obrazů a baterií dekorativních váziček na policích EKBY HÅLL. K instantnímu videohitu to má nakročeno i uměleckým ztvárněním, celé je to ponořeno do několika odstínů cca výkalové hnědi.
Vlastně jediné, co bych na tom změnil je drobný detail: Van Damme si asi ke konci první třetiny nechtěně "opatří" spolubydlící – východoevropskou prostitutku, která s ním po zbytek filmu bydlí v tajném IKEAbytě a vede s ním neuvěřitelně obskurní dialogy o morálce. Na konci ji zabijou a nechají úhledně rozřezanou v posteli: tuhle scénu bych posunul hned za první scénu jejich vzájemného setkání a vymazal celou sekvenci s maniaky v ložnici. Kdyby Van Damme celý film trávil s mrtvolou v posteli a ještě s ní diskutoval, imho to mohla bejt dost pecka.
Takhle je vrcholem dramatického snažení Van Dammova omluvná řeč poté, co zradí svého nově nabytého partnera (přichází k němu v okamžiku, kdy se ho snaží kolegové od policie na vážno usmrtit).
- "You betrayed me!"
- "It was a mistake. I came back."
Celkově 4/10 a to jen skrze Ivana Kaye. Toho produkce omylem poslala na špatnej plac.
[ IMDB ]
The Expendables 3
Plejáda známých obličejů dobrý akční film nedělá, ten dělá jejich kvalifikované použití v hlavních, vedlejších, epizodních, cameo a antagonistických rolích. Zejména na tom posledním záleží skoro nejvíc, protože k čemu je ve filmu herec jména tak dlouhého, že se nevejde na plátno v rozumně velikém fontu (Arnolde), když nemá vhodně zlého protivníka? Dovoluji si domnívat se, že v Melu Gibsonovi se naše generace dočkala konečně pořádně badass padoucha (který svou badass hereckou kariéru umně buduje nejen na plátně, ale i mimo něj), Machete Kills mi budiž důkazem.
Takže jo, trvalo to tři díly, ale konečně se na to dá trochu koukat.
Následuje několik vět. Nesouvislých.
Takže jo, trvalo to tři díly, ale konečně se na to dá trochu koukat.
Následuje několik vět. Nesouvislých.
- Je v tom spousta uměleckých záběrů vojenské techniky. Toto se líbí uživateli Filip Renč.
- "Tax evasion," proč tam bylo tak málo Wesley Snipese? Toto se nelíbí uživateli Radim Kučera.
- Celý film mi vrtalo hlavou, jak často doplňuje Dolph Lundgren svůj miniaturní kanystřík na tvrdý alkohol.
- Sylvester Stallone má místama takovou úplně jako zelenou hlavu, není to nasvícením, spíš jako kdyby mu hnil makeup. Působí to strašidelně.
- Mladí Expendables jsou všichni hrozně oškliví. Toto se snad nelíbí vůbec nikomu.
- Mel Gibson měl někdy v životě hrát Jokera (ale stačí klidně třeba v 2019).
- I AM THE HAUGE!
Za dvacet let už ale nikdo nemá šanci pochopit, co tímhle filmem kdo sledoval. Ani kdo tímhle filmem co sledoval. Jako: staří lidé s minimem mimické aktivity v obličeji nejdřív chvíli vedou vtipné a banální dialogy, pak se dvacet minut díváme na práci kaskadérů, prostříhávanou na ty samé staré lidi, často před bluescreenem, jak máchají rukama. Chvíli se mluví o citech (zejména o mužské lásce), někdo hodí vtip, pak zase nastoupí kaskadéři. To tenkrát byla taková doba? Říkám vám, naše děti tohle nikdy nepochopí.
A ještě bych se chtěl pohoršit nad jednou věcí. Nemám nic proti odlehčeným a přestřeleným akčním scénám, ve kterých hrstka hrdinů bojuje proti nezměrné přesile – a je jedno, jestli je to někde v Rumunsku nebo u Stalingradu. Ale jak se ze všeho toho zabíjení vytratí určitá lidskost, začne podle mě chůze po relativně tenkém ledu vlastního svědomí. Určitě existuje řada těžkotonážních akčních filmů, ve kterých se proleje víc krve, než 14. června – ale snad pouze u The Expendables 3 jsem měl pocit, že se nedívám na bitvu, ale na práci profesionálních řezníků na jatkách. Nemůžu říct, že to bylo dvakrát příjemný.
[ IMDB ]
[ IMDB ]
Lucy: Equalized Sabotage of the Ninja Galaxy
Lucy
http://www.imdb.com/title/tt2872732/
Podvědomě mám chuť se tomu hrozně vysmát, jaká to byla neuvěřitelná kravina – ale někde tam uvnitř mě se něco obává, že by během toho smíchu mohlo umřít. Takže jasně, je to naivní, místy neuvěřitelně zbytečné a víc, než opravodvý děj, tam jsou často jen náznaky toho, co se Besson snažil sdělit publiku (a nekažme si to, něco se asi sdělit fakt snažil). Jenže nějak zapomněl, že publiku není osm a půl. Bylo to, jako dívat se dneska na Nekonečný příběh a nikdy předtím ho nevidět.
The Sabotage
http://www.imdb.com/title/tt1742334/
Arnold Schwarzenegger opsal dokonalý kruh a je opět na začátku: takhle si ho pamatuju na VHS v Dirty Deal. Za ty roky mu akorát narostly vrásky a jeho producentům odvaha, investovat peníze do výbuchů. Příběh (respektive jeho pointa) patří k tomu šílenějšímu, co se dá v kině vidět.
Guardians of the Galaxy
http://www.imdb.com/title/tt2015381/
Prý že to je vesmírná soap-opera pro lidi, co je nebaví Firefly? To by mohlo klidně být, barevné to bylo, jak od Bessona, dětinské jak od Bessona, podle mě tomu vlastně chybělo akorát, aby to natočil Besson. Mluvící strom se zlatým srdcem nezaujal, ten mýval nebo co to bylo taky ne, intergalaktické zlo bylo dost k smíchu (a jiné věci moc ne), na konci jsou všichni family, hip hap hop. Špatné.
Teenage Mutant Ninja Turtles
http://www.imdb.com/title/tt1291150/
Přistupoval jsem s krajní nedůvěrou a byl jsem po zásluze potrestán. Z těch komixových hrůz, co poslední dobou vznikají, je tohle rozhodně v té lepší polovině, Megan Fox Nemegan Fox... Hlavně se mi líbilo, že měli dost odvahy z těch želv udělat skutečně partičku rozhiphopovaných teenagerů, aniž by to byl stoprocentně Magnusek. Hlášky víceméně fungujou ("He's doing his Batman voice."), bitky s Trhačem mají koule a komu se nelíbilo sjíždění sjezdovky kamiónem, nemá duši. Není to žádnej zázrak, ale dvojku dám.
The Equalizer
http://www.imdb.com/title/tt0455944/
Zkraje to vypadá jako něco od Jarmusche: padesátiletý černoch potkává asi patnáctiletou prostitutku a baví se spolu o literatuře. Denzel Washington trousí panwerichovská moudra a holka na to letí, ale pak je tu ten incident s nějakou kyselinou v obličeji a z mírumilovného prodavače z hobbymarketu se stane vraždící monstrum, které v žánrově stereotypních situacích nemilosrdně povraždí asi sto Rusů. (Zde je vhodné zdůraznit, že hlavní ruský hitman vypadá jak Miroslav Etzler a má asi nejkomičtější mafiánské tetování, jaké lze vymyslet.) Zhruba od půlky to ztratí jakoukoliv soudnost a postavy se začnou chovat značně nahodile až pitomě, pouze Washington neustále někomu vydloubává oči. Naprosto zapomenutelné, ale až si budete příště v Hornbachu kupovat kladivo, dobře si ho prohlédněte: kdoví, kdo ho měl předtím zaražené v lebce.
http://www.imdb.com/title/tt2872732/
Podvědomě mám chuť se tomu hrozně vysmát, jaká to byla neuvěřitelná kravina – ale někde tam uvnitř mě se něco obává, že by během toho smíchu mohlo umřít. Takže jasně, je to naivní, místy neuvěřitelně zbytečné a víc, než opravodvý děj, tam jsou často jen náznaky toho, co se Besson snažil sdělit publiku (a nekažme si to, něco se asi sdělit fakt snažil). Jenže nějak zapomněl, že publiku není osm a půl. Bylo to, jako dívat se dneska na Nekonečný příběh a nikdy předtím ho nevidět.
The Sabotage
http://www.imdb.com/title/tt1742334/
Arnold Schwarzenegger opsal dokonalý kruh a je opět na začátku: takhle si ho pamatuju na VHS v Dirty Deal. Za ty roky mu akorát narostly vrásky a jeho producentům odvaha, investovat peníze do výbuchů. Příběh (respektive jeho pointa) patří k tomu šílenějšímu, co se dá v kině vidět.
Guardians of the Galaxy
http://www.imdb.com/title/tt2015381/
Prý že to je vesmírná soap-opera pro lidi, co je nebaví Firefly? To by mohlo klidně být, barevné to bylo, jak od Bessona, dětinské jak od Bessona, podle mě tomu vlastně chybělo akorát, aby to natočil Besson. Mluvící strom se zlatým srdcem nezaujal, ten mýval nebo co to bylo taky ne, intergalaktické zlo bylo dost k smíchu (a jiné věci moc ne), na konci jsou všichni family, hip hap hop. Špatné.
Teenage Mutant Ninja Turtles
http://www.imdb.com/title/tt1291150/
Přistupoval jsem s krajní nedůvěrou a byl jsem po zásluze potrestán. Z těch komixových hrůz, co poslední dobou vznikají, je tohle rozhodně v té lepší polovině, Megan Fox Nemegan Fox... Hlavně se mi líbilo, že měli dost odvahy z těch želv udělat skutečně partičku rozhiphopovaných teenagerů, aniž by to byl stoprocentně Magnusek. Hlášky víceméně fungujou ("He's doing his Batman voice."), bitky s Trhačem mají koule a komu se nelíbilo sjíždění sjezdovky kamiónem, nemá duši. Není to žádnej zázrak, ale dvojku dám.
The Equalizer
http://www.imdb.com/title/tt0455944/
Zkraje to vypadá jako něco od Jarmusche: padesátiletý černoch potkává asi patnáctiletou prostitutku a baví se spolu o literatuře. Denzel Washington trousí panwerichovská moudra a holka na to letí, ale pak je tu ten incident s nějakou kyselinou v obličeji a z mírumilovného prodavače z hobbymarketu se stane vraždící monstrum, které v žánrově stereotypních situacích nemilosrdně povraždí asi sto Rusů. (Zde je vhodné zdůraznit, že hlavní ruský hitman vypadá jak Miroslav Etzler a má asi nejkomičtější mafiánské tetování, jaké lze vymyslet.) Zhruba od půlky to ztratí jakoukoliv soudnost a postavy se začnou chovat značně nahodile až pitomě, pouze Washington neustále někomu vydloubává oči. Naprosto zapomenutelné, ale až si budete příště v Hornbachu kupovat kladivo, dobře si ho prohlédněte: kdoví, kdo ho měl předtím zaražené v lebce.
pondělí 17. listopadu 2014
The Hunger Games: Catching Fire
Narozdíl od prvního dílu, ve kterém jsem byl ztracen v překladu z knižní předlohy a nerozuměl jsem prakticky vůbec motivacím jednajících postav (těm složitějším, že se hlavní hrdinka rozhodla vzít na sebe oběť místo svojí náctiletý sestry, jsem ještě pobral), jde na to dvojka mnohem víc od lesa: trochu moc se sice předpokládá, že divák všechno ví, všechno zná a byl dvakrát v Rusku, ale i tak se moje zmatení z toho, co se odehrává na obrazovce, neopakovalo. První hodinu jsou poctivě vysvětlovaný motivace toho, proč musí antiutopie zemřít a za jakých okolností a musím říct, že mě to dost vtáhlo. Možná jsem i slzu uronil a nemyslím to ironicky.
Aby se stihla alespoň dvouapůlhodinová stopáž, musí pak zákonitě přijít nějaké to zjednodušování a s tím mají bohužel tvůrci z prvního dílu bohaté zkušenosti: takže rychle představí partičku zloduchů jak z Mortal Kombatu, uvedou hrdinku do několika sociálně zvrhlých situací (uzavírání koalic) a hurá do Arény, ze které myslím může vylézt jenom jeden vítěz, čertví proč jsou teda vítězové všech šampionátů dva.
Akční část je tentokrát méně herodesovská a hlavní hrdinka je během ní neustále celkem zmatená, což mi umožňovalo se na ni napojit, protože jsem byl zmaten zhruba stejně. Co jsem pochopil, tak duch revoluce se na pozadí jejího příběhu šířil jak stepní požár a i když to odskákal Lenny Krawitz, vše se v dobré obrátí. Proč ne.
Z trochy té nostalgie bych uvedl ještě krátkou glosu k filmu Snowpiercer, protože se v něm vyskytuje několik podobných motivů (antiutopie, rebelie, herec z Avengers (no dobře, hraje tu jen Hemsworthův brácha, ale to stačí), hodně se v obojím jezdí vlakem). Snowpiercer mě štval kvůli tomu, že když už je hlavním motivem filmu metafora na kolejích, měla by být zatraceně dobrá, nebo by měl být alespoň ten "svět ve vlaku" zatraceně dobře vymyšlený, protože jinak se tyhle dva poctivě uříznuté krajíce dají dost těžko skousnout.
Oba tyhle stavební kameny jsou bohužel uplácaný z velice kvalitního jílu. Zasmyčkovaná (re)voluce je v zásadě dobrá myšlenka, ale její zpracování je černočerná nuda, vlak jako obraz třídního boje nenalézá pevnou půdu pod nohama v podobě obrazového zpracování (a vagón plnej rybářů to nezachrání, ale uznávám, že scéna se školou a zabijáky má svoje kouzlo). Tam, kde v Hungry Games (2) chápu, proč se Katniss nakonec rozhodne jít proti systému, u Curtise ve Snowpiercerovi tápu – nejvíc to na mě působí, že ho do toho prostě ukecali. Že ho potom posedne rapl a rozhodne se, že do cíle musí dojít za každou cenu, klidně i sám... to je jako kdyby se Mojžíš rozhodl vylézt na horu Sinaj (potud v pořádku, že sám, protože Hospodin řekl Mojžíšovi: „Sestup a varuj lid, aby nechtěl proniknout k Hospodinu a dívat se. Jinak jich mnoho padne.“), ale od začátku věděl, že nemá jak se dostat zpátky a zvěstovat good news everyone! a že beztak nakonec sám padne. Takže, proč tam vlastně lezl? To se v tom Egyptě tak nudil nebo co?
[ IMDB ] + [ IMDB ]
Aby se stihla alespoň dvouapůlhodinová stopáž, musí pak zákonitě přijít nějaké to zjednodušování a s tím mají bohužel tvůrci z prvního dílu bohaté zkušenosti: takže rychle představí partičku zloduchů jak z Mortal Kombatu, uvedou hrdinku do několika sociálně zvrhlých situací (uzavírání koalic) a hurá do Arény, ze které myslím může vylézt jenom jeden vítěz, čertví proč jsou teda vítězové všech šampionátů dva.
Akční část je tentokrát méně herodesovská a hlavní hrdinka je během ní neustále celkem zmatená, což mi umožňovalo se na ni napojit, protože jsem byl zmaten zhruba stejně. Co jsem pochopil, tak duch revoluce se na pozadí jejího příběhu šířil jak stepní požár a i když to odskákal Lenny Krawitz, vše se v dobré obrátí. Proč ne.
Z trochy té nostalgie bych uvedl ještě krátkou glosu k filmu Snowpiercer, protože se v něm vyskytuje několik podobných motivů (antiutopie, rebelie, herec z Avengers (no dobře, hraje tu jen Hemsworthův brácha, ale to stačí), hodně se v obojím jezdí vlakem). Snowpiercer mě štval kvůli tomu, že když už je hlavním motivem filmu metafora na kolejích, měla by být zatraceně dobrá, nebo by měl být alespoň ten "svět ve vlaku" zatraceně dobře vymyšlený, protože jinak se tyhle dva poctivě uříznuté krajíce dají dost těžko skousnout.
Oba tyhle stavební kameny jsou bohužel uplácaný z velice kvalitního jílu. Zasmyčkovaná (re)voluce je v zásadě dobrá myšlenka, ale její zpracování je černočerná nuda, vlak jako obraz třídního boje nenalézá pevnou půdu pod nohama v podobě obrazového zpracování (a vagón plnej rybářů to nezachrání, ale uznávám, že scéna se školou a zabijáky má svoje kouzlo). Tam, kde v Hungry Games (2) chápu, proč se Katniss nakonec rozhodne jít proti systému, u Curtise ve Snowpiercerovi tápu – nejvíc to na mě působí, že ho do toho prostě ukecali. Že ho potom posedne rapl a rozhodne se, že do cíle musí dojít za každou cenu, klidně i sám... to je jako kdyby se Mojžíš rozhodl vylézt na horu Sinaj (potud v pořádku, že sám, protože Hospodin řekl Mojžíšovi: „Sestup a varuj lid, aby nechtěl proniknout k Hospodinu a dívat se. Jinak jich mnoho padne.“), ale od začátku věděl, že nemá jak se dostat zpátky a zvěstovat good news everyone! a že beztak nakonec sám padne. Takže, proč tam vlastně lezl? To se v tom Egyptě tak nudil nebo co?
[ IMDB ] + [ IMDB ]
neděle 2. listopadu 2014
The Signal
Sinusoida, ve které tohle osciluje mezi "výborné" a "naprostá hrůza" je velice strmá. Následuje expoziční spoiler. Dvojice chlapců a jedna dívka jedou Amerikou (ona se někam na rok stěhuje, on je o berlích a bude s ním jen hůř, ten třetí je jejich kámoš) a v mezičase polykání kilometrů provádí v hotelu ve sprše hackerské mumbo jumbo (divoce manipulují s linuxovým terminálem a vykřikují u toho něco o NMAPu). To protože pátrají po nějakém hackerovi, který je obtěžuje. střih střih a je tu Laurence Fishburne ve slušivém skafandříku a oznamuje hlavnímu hrdinovi, že ho kousnul mimozemšťan a že si nejsou jistí, jestli z toho nebudou problémy. Budou.
Pokud jste přeskočili spoiler, nezaručuju, že následující bude dávat smysl. Na nízkonákladovou sci-fi, odehranou v rekvizitách, půjčených v nejbližším Bauhausu, to disponuje příliš mnoho uměleckými ambicemi – které jsem tomu ale místy dost žral. Každou chvíli to vypadá, jako že se chystá nějaké veliké odhalení ohledně příčetnosti hlavního hrdiny, skrz kterého výhradně vnímáme filmovou realitu (prakticky nesleze z obrazovky, myslím, že až hodně ke konci je tam pár scén, ve kterých není fyzicky natěsno přítomen). Pak vždycky přijde nějaká další rána na solar dějové příčetnosti a v hlavě se vynořuje nápis "this better be good", vyvedený stále zlověstnějším fontem. Protože vážně: pokud byla jen jedna vteřina těch scénáristických zločinů proti lidskosti myšlena vážně, přál bych si, aby se tomu člověku, co to napsal, stalo něco ošklivého. Třeba, aby mu za každou z těch věcí vyrostla další ruka, poháněná neodolatelnou touhou k masturbaci.
Finální rozhřešení je vlastně trochu překvapivý, takže jsem se rozhodl v tom radši nerejpat. Uděluji tři skafandry z pěti, protože mě vlastně dost vytáčelo to světlo, co měl Laurence Fishburne celou dobu namířený v přilbě z pěti centimetrů přímo do obličeje (aby dobře světélkoval ve tmě).
[ IMDB ]
Pokud jste přeskočili spoiler, nezaručuju, že následující bude dávat smysl. Na nízkonákladovou sci-fi, odehranou v rekvizitách, půjčených v nejbližším Bauhausu, to disponuje příliš mnoho uměleckými ambicemi – které jsem tomu ale místy dost žral. Každou chvíli to vypadá, jako že se chystá nějaké veliké odhalení ohledně příčetnosti hlavního hrdiny, skrz kterého výhradně vnímáme filmovou realitu (prakticky nesleze z obrazovky, myslím, že až hodně ke konci je tam pár scén, ve kterých není fyzicky natěsno přítomen). Pak vždycky přijde nějaká další rána na solar dějové příčetnosti a v hlavě se vynořuje nápis "this better be good", vyvedený stále zlověstnějším fontem. Protože vážně: pokud byla jen jedna vteřina těch scénáristických zločinů proti lidskosti myšlena vážně, přál bych si, aby se tomu člověku, co to napsal, stalo něco ošklivého. Třeba, aby mu za každou z těch věcí vyrostla další ruka, poháněná neodolatelnou touhou k masturbaci.
Finální rozhřešení je vlastně trochu překvapivý, takže jsem se rozhodl v tom radši nerejpat. Uděluji tři skafandry z pěti, protože mě vlastně dost vytáčelo to světlo, co měl Laurence Fishburne celou dobu namířený v přilbě z pěti centimetrů přímo do obličeje (aby dobře světélkoval ve tmě).
[ IMDB ]
neděle 12. října 2014
Machete Kills
První díl byl tak blbej, jak vysoké bylo moje očekávání, je prima zažít realitu jinak – že když se zneguje úvodní funkce, přímá úměra zůstane nezměněna. V podstatě všechno, co mě z hlediska promarněného potenciálu na prvním Machete štvalo, je tady vyžehleno s takovou precizností, že je jen škoda, že se to nepovedlo takhle kopnout hned v tý jedničce, protože rauš z TYVOLEMACHETE! už je dávno pryč. Machete Kills je pořád skvělej film, ale už by to mohla být klidně dvojka od Spaceballs – je to uplně jedno...
Každopádně bych vyzdvihl zejména režisérský fetišismus likvidace postav pomocí vrtulí nejrůznějších velikostí a všechny ty ostatní přítomné subtilní vtípky, počínaje Carlos Estevezem, přes jezdítko ze Star Wars a konče předělávkou Guevarovského plakátu s nápisem SHÉ. Dělat krvavý béčko bez humoru je pro sraby.
Kapitola sama o sobě je pak vykreslení samotného Machete: strejda, s kalhotama posazenýma výš, než se odváží nejstatečnější z hipsterů – takhle by nejspíš vypadal hlavní protagonista akčního filmu od Jaroslava Papouška (Death Wish Homolka). Jako proč ne, ale pátý díl Expendables bude doufám režírovat Clint Eastwood a bude to hrozně dojemná podívaná.
Bavil jsem se. Není to žádné nové From Dusk Til Dawn, ale jestli opravdu natočí Machete Kills Again ...in Space, sedím v první řadě.
Což jsem v kině udělal naposled v životě před lety na Con Air a hrozně jsem litoval, ten film by si zasloužil nějaký hlubší statistický rozbor ohledně přelévání děje z levé strany plátna na pravou (zde v raketovém tempu). Bylo to hustší, jak sledovat Nadala na speedu.
[ IMDB ]
Každopádně bych vyzdvihl zejména režisérský fetišismus likvidace postav pomocí vrtulí nejrůznějších velikostí a všechny ty ostatní přítomné subtilní vtípky, počínaje Carlos Estevezem, přes jezdítko ze Star Wars a konče předělávkou Guevarovského plakátu s nápisem SHÉ. Dělat krvavý béčko bez humoru je pro sraby.
Kapitola sama o sobě je pak vykreslení samotného Machete: strejda, s kalhotama posazenýma výš, než se odváží nejstatečnější z hipsterů – takhle by nejspíš vypadal hlavní protagonista akčního filmu od Jaroslava Papouška (Death Wish Homolka). Jako proč ne, ale pátý díl Expendables bude doufám režírovat Clint Eastwood a bude to hrozně dojemná podívaná.
Bavil jsem se. Není to žádné nové From Dusk Til Dawn, ale jestli opravdu natočí Machete Kills Again ...in Space, sedím v první řadě.
Což jsem v kině udělal naposled v životě před lety na Con Air a hrozně jsem litoval, ten film by si zasloužil nějaký hlubší statistický rozbor ohledně přelévání děje z levé strany plátna na pravou (zde v raketovém tempu). Bylo to hustší, jak sledovat Nadala na speedu.
[ IMDB ]
pátek 10. října 2014
Edge of Tomorrow
Tom Cruise se jednoho dne probudil a ještě rozespalý sdělil svému agentovi, že by chtěl natočit skutečně dobrou sci-fi. Agent byl zprvu trochu zmaten, protože to bylo za posledních deset let už potřetí a oba předchozí pokusy byly dle jeho názoru na hraně snesitelnosti (podle jeho mínění byly dokonce hrozný, ale nevypadával často z role). V tu chvíli narazil do Rolls-Royce, ve kterém se tento rozhovor odehrával, zelený Buick, za jehož volantem seděl Christopher McQuarrie.
Takhle nějak se to předpokládám celé stalo a já bych tímto chtěl poděkovat oběma automobilkám, že se díky jejich výrobkům mohl uskutečnit tento sen: dobrá sci-fi s Tomem Cruise v hlavní roli. Díky, díky.
Vedou se nějaké spory ohledně toho, zda byl ten konec jako blbej nebo ne: podle mě z takovéhle situace nejde vyklouznout nějak důstojně. Ale první písnička pod titulkama to vyřešila, když nevíš, co s tím, tak buď alespoň vtipnej:
It’s unforgivable,
I stole and burnt your soul
Is that what demons do?
They rule the worst of me
Destroy everything,
They bring down angels like you
Now I’m rising from the ground
Rising up to you
Filled with all the strength I've found
There's nothing I can’t do!
[Chorus:]
I need to know now, know now
Can you love me again?
I need to know now, know now
Can you love me again?
Can you love me again?
[ IMDB ]
Takhle nějak se to předpokládám celé stalo a já bych tímto chtěl poděkovat oběma automobilkám, že se díky jejich výrobkům mohl uskutečnit tento sen: dobrá sci-fi s Tomem Cruise v hlavní roli. Díky, díky.
Vedou se nějaké spory ohledně toho, zda byl ten konec jako blbej nebo ne: podle mě z takovéhle situace nejde vyklouznout nějak důstojně. Ale první písnička pod titulkama to vyřešila, když nevíš, co s tím, tak buď alespoň vtipnej:
It’s unforgivable,
I stole and burnt your soul
Is that what demons do?
They rule the worst of me
Destroy everything,
They bring down angels like you
Now I’m rising from the ground
Rising up to you
Filled with all the strength I've found
There's nothing I can’t do!
[Chorus:]
I need to know now, know now
Can you love me again?
I need to know now, know now
Can you love me again?
Can you love me again?
[ IMDB ]
Zulu
Detektivka z JAR, které ke stylové dokonalosti chybí snad už jen soundtrack od Die Antwoord (s dějem je to horší, viz níže). Bestiální vraždu mladé dívky vyšetřuje trojice detektivů:
Poslední třetina je hořké vystřízlivění, protože nastane totální a naprostá debilizace všech motivů, které se ve filmu do té doby objevily. Jako kdyby scénárista napsal první dvě třetiny, pak pět let šnupal nekvalitní heroin z hnisajících prdelí leprotických prostitutek v Maccau, nějakým omylem to přežil a dopsal ten zbytek. Producent to samou radostí nedočetl a neštěstí bylo na světě.
Jde to tak daleko, že se Orlando Bloom v posledním záběru podívá do kamery. Zoufalství.
[ IMDB ]
- černoch: Forest Whitaker, brebentící poničenou angličtinou a jazykem Zulu
- běloch: Conrad Kemp, takový trochu úřednický typ
- a Orlando Bloom v naprosto nejvíc sexy verzi sebe sama (vzrušil jsem se i jen při letmé vzpomínce)
Poslední třetina je hořké vystřízlivění, protože nastane totální a naprostá debilizace všech motivů, které se ve filmu do té doby objevily. Jako kdyby scénárista napsal první dvě třetiny, pak pět let šnupal nekvalitní heroin z hnisajících prdelí leprotických prostitutek v Maccau, nějakým omylem to přežil a dopsal ten zbytek. Producent to samou radostí nedočetl a neštěstí bylo na světě.
Jde to tak daleko, že se Orlando Bloom v posledním záběru podívá do kamery. Zoufalství.
[ IMDB ]
Letem světem
Trocha agregovaného vzpomínání na uplynulé minuty ve stínu pohyblivých obrázků.
The Amazing Spiderman 2
Vydržel jsem přesně 00:41:26 než mi konečně došlo, že mě ve skutečnosti ale opravdu nezajímá, jak bude vypadat Jamie Foxx coby Electro nebo jestli to bude časem ještě víc připomínat Kouzelnou školku bez písní a tanců. Zábavnější, než tohle, je asi i nekvalitní nekrofilie.
[ IMDB ]
Lords of Salem
Za těch pár erotizujících MILF záběrů na patologicky se neusmívající Sheri Moon to rozhodně nestálo. Za těch pár lekaček taky ne. Na art moc blbý, na slasher moc satanismus, na satanismus moc kokotina.
[ IMDB ]
Miss Bala
Asi se o tom troooošku líp poslouchá, než to doopravdy je: mladá dívka jde na casting na miss, je náhodou svědkem nějakého toho střílení a než se naděje, má doma v obýváku centrálu mexické drogové mafie. A na krku jejího šéfa, který disponuje naprosto modelově chlípným pohledem (který ale uplatňuje na všechny kolem sebe, takže není celý film vlastně moc jasné, jestli po ní jede). Dívka prožije mnohá dobrodružství a stane se součástí temného plánu. Jako vymyšlený to není vůbec špatně, jen je to natočené takovým sice zajímavým, ale buď hrozně symbolickým nebo jen prostě hrozně naivním způsobem. Je to jako číst si scénář a k tomu si pouštět mexický videoklipy beze zvuku. Celkem obstojnej scénář.
[ IMDB ]
The Amazing Spiderman 2
Vydržel jsem přesně 00:41:26 než mi konečně došlo, že mě ve skutečnosti ale opravdu nezajímá, jak bude vypadat Jamie Foxx coby Electro nebo jestli to bude časem ještě víc připomínat Kouzelnou školku bez písní a tanců. Zábavnější, než tohle, je asi i nekvalitní nekrofilie.
[ IMDB ]
Lords of Salem
Za těch pár erotizujících MILF záběrů na patologicky se neusmívající Sheri Moon to rozhodně nestálo. Za těch pár lekaček taky ne. Na art moc blbý, na slasher moc satanismus, na satanismus moc kokotina.
[ IMDB ]
Miss Bala
Asi se o tom troooošku líp poslouchá, než to doopravdy je: mladá dívka jde na casting na miss, je náhodou svědkem nějakého toho střílení a než se naděje, má doma v obýváku centrálu mexické drogové mafie. A na krku jejího šéfa, který disponuje naprosto modelově chlípným pohledem (který ale uplatňuje na všechny kolem sebe, takže není celý film vlastně moc jasné, jestli po ní jede). Dívka prožije mnohá dobrodružství a stane se součástí temného plánu. Jako vymyšlený to není vůbec špatně, jen je to natočené takovým sice zajímavým, ale buď hrozně symbolickým nebo jen prostě hrozně naivním způsobem. Je to jako číst si scénář a k tomu si pouštět mexický videoklipy beze zvuku. Celkem obstojnej scénář.
[ IMDB ]
středa 8. října 2014
The Art of the Steal
Film o sympatických lupičích musí být chytrý, vtipný, nebo oboje. Všichni příznivci Ocean's Eleven+, Italian Jobů a podobných Bank Jobů se mnou nemusí souhlasit, ale mně tam vždycky něco chybí. Většinou to je dost překombinovaný a vtipný takovým hodně opatrným způsobem, asi jako když se někdo snaží dovézt kanystr nitroglycerínu na konečnou metra a je u toho hodně zhulenej.
Jsem ochoten se bavit na téma překombinovanosti The Art of the Steal, ale komickou rovinu to zvládá perfektně. K dispozici jsou hned dvě hláškovací dvojice, což je kupodivu funkční: snaživý (což je jen politicky korektní označení ambiciózního blba) policista Interpolu s vysloužilým lupičem obrazů (Terence Stamp) jednou vlnu nesnášenlivosti a Kurt Russell (ano, stále žije!) s mladým parťákem zřejmně jeli dost v improvizaci (jak naznačuje scéna pod titulky), alespoň na straně Jay Baruchela (což stačí). Výsledek těchto profesních spoluprácí způsobuje, že jsem se několikrát smál i nahlas.
To vše kombinováno s nápaditými obrázky a nevyzývavou edukativní rovinou (nejrůznější detaily o pašování uměleckých děl jako kdyby utekly z Dobrodruřství kriminalistiky a osobně děkuji za vysvětlení pojmu "perps", co to slovo znamená jsem věděl asi tak, jako jsem se donedávna domníval, že kasr a pepřák jsou dva různé typy výrobků) vytváří dokonalý filmový mix, který se, coby hlavní večerní televizní pořad jistě stane ozdobou nejednoho obýváku. Jako ne, že je to dobrý jen pro televizi, je to normálně dobrej film.
[ IMDB ]
Jsem ochoten se bavit na téma překombinovanosti The Art of the Steal, ale komickou rovinu to zvládá perfektně. K dispozici jsou hned dvě hláškovací dvojice, což je kupodivu funkční: snaživý (což je jen politicky korektní označení ambiciózního blba) policista Interpolu s vysloužilým lupičem obrazů (Terence Stamp) jednou vlnu nesnášenlivosti a Kurt Russell (ano, stále žije!) s mladým parťákem zřejmně jeli dost v improvizaci (jak naznačuje scéna pod titulky), alespoň na straně Jay Baruchela (což stačí). Výsledek těchto profesních spoluprácí způsobuje, že jsem se několikrát smál i nahlas.
To vše kombinováno s nápaditými obrázky a nevyzývavou edukativní rovinou (nejrůznější detaily o pašování uměleckých děl jako kdyby utekly z Dobrodruřství kriminalistiky a osobně děkuji za vysvětlení pojmu "perps", co to slovo znamená jsem věděl asi tak, jako jsem se donedávna domníval, že kasr a pepřák jsou dva různé typy výrobků) vytváří dokonalý filmový mix, který se, coby hlavní večerní televizní pořad jistě stane ozdobou nejednoho obýváku. Jako ne, že je to dobrý jen pro televizi, je to normálně dobrej film.
[ IMDB ]
čtvrtek 21. srpna 2014
Skytten / Assault on Wall Street
Sliby se mají plnit. Když se neplní, lidé se často zlobí a dělají pak občas věci, které by se ve slušně vychované společnosti neměly sdílet na YouTube.
Skytten [ IMDB ]
Politická strana v Dánsku vyhraje volby s programem, který slibuje neprolomení těžebních limitů v severním moři (nebo někde). Když o rok později tento slib poruší, vlivná politická komentátorka se nechá nachytat v rozhovoru s ministrem financí a obvinit z podněcování nepokojů. To ještě ani jeden z nich neví, že z Grónska přijede, jako strašlivý Krakonoš, Kim Bodnia. Ten je zároveň nespecifikovaným expertem na problematiku těžby ropy a výborným střelcem. Vyzbrojen ultrapřísnou odstřelovací puškou začne terorizovat nehodné politiky a jejich psy.
Assault on Wall Street [ IMDB ]
Hypoteční krize právě propukla a poslední, kdo to ještě neví, je Jim. Jim je prostý válečný veterán, který se živí jako ozbrojený doprovod transportů peněz (a ani jednou za celý film ho nenapadne, že by mohl vztáhnout ruce na nejbližší peníze, které má po ruce, podotýkám). Jeho přítelkyně je nemocná. Jim neví, co má dělat a jeho zlost vůči bankéřům z Wall Street narůstá.
Z takhle prostého shrnutí se nedá poznat, že oba filmy jdou na věc z jiného konce: zatímce ve Skytten je každé rozhodnutí jednající postavy zatíženo nějakým návazným dilematem, které je výsledným stavem, většinou v neprospěch jednající postavy, nevratně ovlivněno, Jim je sám na celém světě. Má sice pár přátel (třeba obtloustlého Edwarda Furlonga), ale jinak sedí doma, masochisticky poslouchá z televize politické diskuse a po jeho svalnatých čelistech (Dominic Purcell) se nezřídkakdy prožene slza, nebo alespoň myšlenka na ni.
Tyhle dva přístupy se nakonec protnou v bodě nula, a tím je krátká chvíle ticha před velkoloepou závěrečnou přestřelkou. Ve zkoušce ohněm (Skytten je nakonec v překladu "Střelec") Skytten naprosto pohoří, protože se tak nějak zapomnělo, že když už to celé bude do tohoto vyvrcholení směřovat, nesmí být jeho provedení tak naivní, že by se za něj mohla s klidem v duši stydět i Kriminálka Anděl. Assault on Wall Street naopak předvede, že držet se skoro hodinu a čtvrt na uzdě se vyplatilo, protože jeho finále je velkolepě brutální, skoro v duchu nejlepší tradice Hard-Boiled.
Anette K. Olesen vs Uwe Boll - 0:1
Skoro si říkám, že kdybych se na to nekoukal, "protože Uwe Boll", tak bych měl až problém poznat, že to je Uwe Boll. Způsob provedení diskuse dvou policajtů a dvou sekuriťáků v hospodě u oběda, to je ranný Tarantino. Eric Roberts jako slizký právník nakládá skoro víc, než fakt, že celou myšlenku na zločin a trest vnukne Jimovi kněz - a nejvtipnější je, že celá jeho odvetná akce je vlastně přímý důsledek toho, že tenkrát ještě nebylo Obamacare. Snad jen ty silácký gesta na konci by Bollovi měl někdo rozmluvit, takhle zabil už výborný Rampage, tady to bylo s odřenýma ušima.
Skytten [ IMDB ]
Politická strana v Dánsku vyhraje volby s programem, který slibuje neprolomení těžebních limitů v severním moři (nebo někde). Když o rok později tento slib poruší, vlivná politická komentátorka se nechá nachytat v rozhovoru s ministrem financí a obvinit z podněcování nepokojů. To ještě ani jeden z nich neví, že z Grónska přijede, jako strašlivý Krakonoš, Kim Bodnia. Ten je zároveň nespecifikovaným expertem na problematiku těžby ropy a výborným střelcem. Vyzbrojen ultrapřísnou odstřelovací puškou začne terorizovat nehodné politiky a jejich psy.
Assault on Wall Street [ IMDB ]
Hypoteční krize právě propukla a poslední, kdo to ještě neví, je Jim. Jim je prostý válečný veterán, který se živí jako ozbrojený doprovod transportů peněz (a ani jednou za celý film ho nenapadne, že by mohl vztáhnout ruce na nejbližší peníze, které má po ruce, podotýkám). Jeho přítelkyně je nemocná. Jim neví, co má dělat a jeho zlost vůči bankéřům z Wall Street narůstá.
Z takhle prostého shrnutí se nedá poznat, že oba filmy jdou na věc z jiného konce: zatímce ve Skytten je každé rozhodnutí jednající postavy zatíženo nějakým návazným dilematem, které je výsledným stavem, většinou v neprospěch jednající postavy, nevratně ovlivněno, Jim je sám na celém světě. Má sice pár přátel (třeba obtloustlého Edwarda Furlonga), ale jinak sedí doma, masochisticky poslouchá z televize politické diskuse a po jeho svalnatých čelistech (Dominic Purcell) se nezřídkakdy prožene slza, nebo alespoň myšlenka na ni.
Tyhle dva přístupy se nakonec protnou v bodě nula, a tím je krátká chvíle ticha před velkoloepou závěrečnou přestřelkou. Ve zkoušce ohněm (Skytten je nakonec v překladu "Střelec") Skytten naprosto pohoří, protože se tak nějak zapomnělo, že když už to celé bude do tohoto vyvrcholení směřovat, nesmí být jeho provedení tak naivní, že by se za něj mohla s klidem v duši stydět i Kriminálka Anděl. Assault on Wall Street naopak předvede, že držet se skoro hodinu a čtvrt na uzdě se vyplatilo, protože jeho finále je velkolepě brutální, skoro v duchu nejlepší tradice Hard-Boiled.
Anette K. Olesen vs Uwe Boll - 0:1
Skoro si říkám, že kdybych se na to nekoukal, "protože Uwe Boll", tak bych měl až problém poznat, že to je Uwe Boll. Způsob provedení diskuse dvou policajtů a dvou sekuriťáků v hospodě u oběda, to je ranný Tarantino. Eric Roberts jako slizký právník nakládá skoro víc, než fakt, že celou myšlenku na zločin a trest vnukne Jimovi kněz - a nejvtipnější je, že celá jeho odvetná akce je vlastně přímý důsledek toho, že tenkrát ještě nebylo Obamacare. Snad jen ty silácký gesta na konci by Bollovi měl někdo rozmluvit, takhle zabil už výborný Rampage, tady to bylo s odřenýma ušima.
Wrong
Quentin Dupieux je asi docela zvláštní člověk. Ale každopádně talentovaný, o tom není žádná. Po všeobecně wftkovaném Rubber, které, jak se dočítám, pracovalo s tématem telepatie, přišel s o nic méně wtfkovacím Wrong, kde se opět pracuje s tématem telepatie. A se psy.
Dolph Springer ráno vstane a za neklidného pobroukávání doprovodné syntetizátorové muziky si vyčistí zuby, vezme si župan a zavolá na svého psa Paula. Paul nikde. Dolph začne být neklidný, k čemuž mu dopomáhá soundtrack. Před domem absolvuje velice zvláštní rozhovor se sousedem Mikem, který se právě rozhodl, že mu místní sousedství přijde už moc divný. Paul stále nikde. Dolph zatelefonuje do pizzerie, jejíž reklamí leták nalezl v poštovní schránce. Poměrně dlouho se baví s operátorkou a rozebírají symboliku loga společnosti, na kterém jede zajíc na motocyklu a veze pizzu. Motocykl sám o sobě je symbolem rychlosti, takže ruší význam existence králíka, proč je tam ten králík? A kde je sakra Paul? Dolph jede do práce. V kanceláři prší, ale nikoho to nevzrušuje...
Takhle by se dalo pokračovat poměrně dlouho, konkrétně celou stopáž filmu. Objeví se tajemný Master Chang, zahradník s uměleckými ambicemi, špičkový detektiv, jen Paul ne. Quentin Dupieux to všechno napsal, režíruje, točí. Některé dialogy připomínají ranného Woody Allena v tom nejlepším slova smyslu.
A nejhorší na tom je, že to asi celé dává dohromady nějaký logický celek, který se dá s trochou sebezapření jednozčně interpretovat. Možná je Mike ve skutečnosti Paul? Řidič autobusu ze snu pana Changa ve skutečnosti manžel operátorky Emmy? Celé je to sen zahradníka po infarktu? Nic není nemožné. A proto je to krásné.
[ IMDB ]
Dolph Springer ráno vstane a za neklidného pobroukávání doprovodné syntetizátorové muziky si vyčistí zuby, vezme si župan a zavolá na svého psa Paula. Paul nikde. Dolph začne být neklidný, k čemuž mu dopomáhá soundtrack. Před domem absolvuje velice zvláštní rozhovor se sousedem Mikem, který se právě rozhodl, že mu místní sousedství přijde už moc divný. Paul stále nikde. Dolph zatelefonuje do pizzerie, jejíž reklamí leták nalezl v poštovní schránce. Poměrně dlouho se baví s operátorkou a rozebírají symboliku loga společnosti, na kterém jede zajíc na motocyklu a veze pizzu. Motocykl sám o sobě je symbolem rychlosti, takže ruší význam existence králíka, proč je tam ten králík? A kde je sakra Paul? Dolph jede do práce. V kanceláři prší, ale nikoho to nevzrušuje...
Takhle by se dalo pokračovat poměrně dlouho, konkrétně celou stopáž filmu. Objeví se tajemný Master Chang, zahradník s uměleckými ambicemi, špičkový detektiv, jen Paul ne. Quentin Dupieux to všechno napsal, režíruje, točí. Některé dialogy připomínají ranného Woody Allena v tom nejlepším slova smyslu.
A nejhorší na tom je, že to asi celé dává dohromady nějaký logický celek, který se dá s trochou sebezapření jednozčně interpretovat. Možná je Mike ve skutečnosti Paul? Řidič autobusu ze snu pana Changa ve skutečnosti manžel operátorky Emmy? Celé je to sen zahradníka po infarktu? Nic není nemožné. A proto je to krásné.
[ IMDB ]
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)